Doktorka, co do toho umí říznout. I s ereskou

Nakoukne do nemocniční kavárny a rozhlíží se. Když si nás všimne, roztáhne pusu do širokého úsměvu, podá všem ruku a úlevně dosedne na židli. Mluvit začne prakticky okamžitě, soustředěně poslouchá všechny otázky a občas se skoro až diví, proč se ptáme na něco tak samozřejmého. Právě taková je Katherine Vomáčková, čtyřicetiletá chiruržka mamologické poradny na chirurgické klinice v olomoucké fakultce a vedoucí cizojazyčné výuky tamtéž. Elán z ní skoro stříká a nic na tom nemění ani fakt, že jí před dvěma lety diagnostikovali roztroušenou sklerózu.

Přišla laděná do růžova a po chvíli si objednala velkou sklenici červené limonády. Během hovoru si pohrává s dlouhými blonďatými vlasy a až na trochu unavené nebo snad smutné oči se pořád usmívá a promýšlí ta správná slova. Její rodiče emigrovali v šedesátých letech do Kanady, kde Katherine prožila dětství, střední školu a první vejšku. „Vždycky jsem byla takové torpédo, s ničím jsem se nemazala, jednu dobu jsem třeba hrála rugby,“ vypráví, jako by to bylo háčkování.

O nezdolnosti její povahy svědčí i to, že vážný úraz nohou a pánve, po kterém v devatenácti letech hrozilo, že přestane chodit, beze zbytku rozhýbala. „Ale jo, občas trochu kulhám, když jsem unavenější, ale to přece nic není.“ Takže s elánem sobě vlastním pokračovala po dokončení oboru biologie a psychologie medicínou, už ale v Čechách. „Ani nevím, jak mě to napadlo. Možná mě inspirovalo, že máme lékaře v rodině, můj strýc působil v Sanatoriu EDEL. Každopádně mě to sem táhlo, možná ty moje kořeny,“ vysvětluje se smíchem.

Řízná povaha

Rozhodla se pro chirurgii. „Ladí mi to s povahou, je to takové čisté a jasné. Problém se operací dá vyřešit. Máš rychlou zpětnou vazbu, nic se nemusí dlouho zkoumat a testovat jako v jiných oborech.“ Během studií začala pracovat ve Fakultní nemocnici Olomouc, kde má kromě jiného společně s kolegyní pravidelnou mamologickou poradnu. Radí, pomáhá, operuje, sama říká, že je hodně impulzivní a je ten typ, co pacientky objímá.  „Ano, tady se hodí, že jsem žena, myslím, že se do pacientek dokážu lépe vcítit a pochopit, čím si procházejí.“

Pacientky ji mohou vyhledat i individuálně, častěji ale přicházejí už po odborném vyšetření jinými odborníky. V tomto se hodně ukazuje, jak přínosný je bezplatný pravidelný screening prsou, na který mají ženy po pětačtyřicátém roce co dva roky bezplatně nárok. „Díky tomu minimalizujeme invazivní zákroky. Objevujeme i drobné léze, a mnohdy můžeme odstranit jen jednu či dvě napadené uzlinky,“ vysvětluje Vomáčková. Společně s kolegyní provedou přibližně čtyři sta padesát operací ročně, tedy zhruba deset týdně.

K tomu vede odbornou cizojazyčnou výuku (stále na I.chirurgické klinice FN Olomouc), pomáhá tedy cizincům s praxí při studiích medicíny. Sem tam si proto zaletí do jiné země na přijímačky, teď se třeba chystá do Japonska. Tohle všechno ji společně se spokojeným manželským životem, výchovou dvou dětí a pravidelnými výlety na zaoceánských lodích příjemně plnilo život a nevypadalo to, že by to mělo být jinak.

Diagnóza

Přibližně před dvěma lety Katherine prodělala domnělý zánět močového měchýře doprovázený zadržováním moči a sama si nasadila antibiotika. „Při kontrole se samozřejmě nic nepotvrdilo, tak jsem na to zapomněla.“ Jenže ji časem tak úmorně bolela záda, že si – opět sama – naordinovala magnetickou rezonanci páteře. „Pak už to frčelo. Našli mi ložiska v míše, později i v mozku… Bylo léto, červen, děti bezstarostně u bazénu, a já tajně doufala, že se kolegové někde spletli.“

Nespletli. Katherine po dalších vyšetřeních diagnostikovali roztroušenou sklerózu a nasadili biologickou léčbu. Dostala se do péče odborníků, a po prvotním trochu hysterickém období, ve kterém si dohledávala informace v angličtině, nasadila radikální dietu a všechno nachlup dodržovala, se situace ustálila. „Ano, i tady platí všeho s mírou a používat zdravý selský rozum,“ dodává. Nemoc u ní nijak neprogreduje a kromě prvotního tříměsíčního výpadku z práce včetně speciálního RS programu během pobytu v Sanatoriu Klimkovice hrazeného s pomocí Nadace Jakuba Voráčka prý nijak významněji její život neovlivnila.

Operuje dál

Ráno pravidelně běhá, občas se věnuje józe a plavání a ráda s rodinou hraje golf. „To je místo takového toho rodinného náletu do supermarketu,“ směje se, „my jsme jen spolu jinak.“ Snaží se do svého života dostat více pravidelnosti, která pacientům s RS prokazatelně prospívá. „No, vzdala jsem se nočních služeb v práci. Sice jsem teda šla skoro o čtyřicet procent platově dolů, ale zase mám volné víkendy a dělám od sedmi do půl čtvrté. To je skoro až nuda, tak si pro zpestření sem tam zaletím na ty přijímačky,“ uvádí se smíchem.

Právě v tom je paní doktorka výjimečná. Těch, kteří by otevřeně přiznali diagnózu, a zároveň mohli i dál vykonávat odbornou činnost, opravdu není moc. „Já jsem nic netajila. Jestli si kolegové něco myslí nebo jsou obezřetnější, tak mně to nijak najevo nedali nebo jsem nic takového nepoznala.“

Podtrženo, sečteno

Během celého povídání opakovaně zaznívá, jak je Katherine právě teď spokojená a šťastná. „Vážně. Diagnóza nediagnóza. Mám přesně to, co jsem chtěla. Spokojenou rodinu, trochu volného času a zajímavou práci, ve které můžu pomáhat jiným. Neměnila bych.“

Foto: archiv Katherine Vomáčkové