Je půl páté. Za půl hodiny se mám ve městě sejít s kamarádkou, už je pravděpodobně na cestě. Stačí se obléct, nachystat a vyrazit na vlak. Jenže to nejde. Sedím na židli a tupě zírám před sebe, zatímco vlak tam někam na nádraží přijel a zase vesele odjel – beze mě. Narazila jsem na nesplnitelný úkol.
Tento termín (anglicky „The Impossible Task“) poprvé použila spisovatelka M. Molly Backes v sérii tweetů z roku 2018, která se od té doby virálně rozšířila po celém světě a spoustě lidí trpících depresemi nebo jinými mentálními nemocemi pomohla pojmenovat problém, s nímž se potýkají, a nastínit jeho možná řešení.
Nesplnitelný úkol většinou nepředstavuje nic extrémně těžkého, jak by napovídal název. Může se jím stát i naprosto banální činnost jako třeba zaplacení účtu, nákup, odeslání emailu nebo přesun na setkání s kamarádkou, jak jsem zmínila v úvodu. Přitom to nemusí být nic, co děláme neradi nebo čeho se bojíme; někdy se nesplnitelným úkolem může stát i něco příjemného, na co se těšíme. Případně něco, co jsme už dělali tisíckrát a teoreticky bychom s tím neměli mít problém. Kvůli tomuto aspektu bývá pro okolí obtížné pochopit, proč jsme se najednou zasekli. Nejčastější reakcí pak bývá: „Prostě to udělej, ať od toho máš pokoj.“ Kéž by to bylo tak jednoduché! Nesplnitelný úkol se navíc může zákeřně měnit, takže jednou je to telefonování a jindy třeba mytí nádobí – což k pochopení také nepřispívá.
Jak z toho tedy ven? Nejen Molly, ale i mnozí další, kterým koncept nesplnitelného úkolu pomohl, přišli se spoustou mnohem užitečnějších rad než „prostě to udělej“. Jednou z nejdůležitějších věcí, které jsem se dotkla už v minulém článku, je přestat se obviňovat a živit pocit trapnosti nebo neschopnosti kvůli tomu, že vám něco tak jednoduchého nejde. Neselhali jste. Nesplnitelný úkol může občas potkat každého, nejen lidi s depresí, ale i ty, co mají jinou psychickou nemoc nebo se jen dostali do stresujících okolností. Je to normální a rozšířenější, než by se mohlo zdát.
Dále může pomoct, když si sepíšete seznam svých momentálních nesplnitelných úkolů, a dostanete je tak ven z hlavy. Který z nich je teď nedůležitější? Které můžete odložit na později? A je na seznamu něco, co můžete případně vypustit úplně? Lze ty zbylé úkoly nějak rozkouskovat na menší bloky? Zrovna v mé situaci, kdy jsem nebyla schopná se přesunout do města za kamarádkou, to šlo – musela jsem se obléct, nějak elementárně „zcivilizovat“ (tedy alespoň učesat), sbalit si tašku a uskutečnit samotný přesun.
Možná si řeknete, že je to všechno hezké, ale co když ten zásadní problém stále přetrvává – sice možná zvládnu předchozí menší kousky úkolu, ale k čemu mi to je, když další vlak jede až za hodinu? Tady přichází zásadní role vašeho okolí, partnera, rodiny, přátel nebo i online komunity. Požádat o pomoc není hanba. Jestliže jde o úkon pro někoho jiného jednoduchý, nebude pro něj žádný problém vám s ním pomoct. Pokud zrovna nikoho nemáte po ruce a povaha úkonu to umožňuje, můžete ho zkusit celý nebo jeho část „outsourcovat“ i na dálku – například objednání k doktorovi, zjištění otevírací doby… A když to není možné, mohou k překonání zdánlivě nepřekonatelného pomoct i milá slova podpory. Příště třeba zase pomůžete vy ostatním s jejich nesplnitelným úkolem.
Až budete mít úkol za sebou, nezapomeňte nejen poděkovat tomu, kdo vám pomohl, ale odškrtněte si to ze seznamu a odměňte i sami sebe. Zasloužíte si to.
A jak to dopadlo s mým setkáním s kamarádkou? Přítel mě tam dovezl autem a ona na mě i přes mé zpoždění počkala. Setkání bylo moc příjemné, stejně jako vědomí, že mám na koho se v případě krize spolehnout.
P.S. Pokud byste se chtěli dozvědět víc o nesplnitelném úkolu a strategiích, jak ho překonat, a umíte anglicky, můžete začít zde:
Původní série tweetů od M. Molly Backes:
https://twitter.com/mollybackes/status/1034241679954522117?lang=en
Článek na blogu Becky Flails at Life:
https://beckyflails.com/the-ultimate-guide-to-overcoming-the-impossible-task/
Foto: Pixabay
