Sedím u počítače, každých pět minut nervózně kontroluju e-mail a hraju online hru, abych aspoň nějak zaměstnala třesoucí se ruce. Přitom už jsem pozadu s článkem, který jsem slíbila odevzdat dnes dopoledne, ale odpolední kávu mám skoro dopitou a článek se pomalu, ale jistě přesouvá do teritoria nesplnitelného úkolu. Důvod? Prostá věta od manažerky jiného projektu: „Feedback k poslednímu úkolu pošlu později.“ Když v okně prohlížeče skládám kostičky na sebe, hlavou se mi honí nejrůznější podoby onoho feedbacku. Kdyby byla spokojená, napíše to přece hned. Asi jsem něco kolosálně pokazila. Co to může být? Třeba už nechce dál spolupracovat… Tahle spirála myšlenek není produktivní pro nikoho zúčastněného, navíc existují způsoby, jak jí když ne přímo předejít, tak alespoň zmírnit. Jak toho můžete dosáhnout z pozice člověka, který komunikuje s osobou trpící podobnými problémy, ať už pracovně či v soukromém životě?
1. Neotálejte zbytečně
Nejdůležitější je mluvit s vaším kolegou/partnerem/kamarádem na rovinu, a pokud je to možné, sdělit, co máte na srdci, co nejdříve je to možné, stručně a jasně, bez zbytečných dlouhých úvodů. Samozřejmě, že když vaše sdělení není pozitivní nebo neutrální, ale jde o něco alespoň trochu citlivého nebo nepříjemného, je lepší to udělat v soukromí a uplatnit u toho co největší míru empatie. Chození kolem horké kaše a nejrůznější „okecávání“ však ani v tomto případě ničemu nepomůže.
2. Řekněte, o co jde
Pokud rozhovor nebo zprávu nemůžete například z časových důvodů odbýt hned, je na místě dopředu avizovat, čeho se bude týkat. Ani pokud jste naprosto psychicky zdraví, nemáte přece nejlepší pocit, když vám partner oznámí, že si musíte promluvit, nebo když si vás šéf pozve na kobereček. Samozřejmě, že pokud opravdu jde o rozchod, vyhazov nebo podobnou jobovku, dobrý způsob, jak to sdělit, asi neexistuje. U všeho ostatního ovšem uděláte tomu druhému obrovskou službu, pokud ho ujistíte, že se nemusí bát. Když zůstanu u příkladu výše, mnohem lepší než „musíme si promluvit“ je „chtěl/a bych si s tebou promluvit o…“. Samozřejmě, že toto sdělení vyvolá odlišné pocity, pokud se za pomlčkou skrývá něco banálního jako třeba plány na léto nebo naopak problémy, které byste ve vztahu rádi vyřešili, ale nejsou pro vás otázkou jeho dalšího pokračování. Přesto je jednodušší vstřebat, že vás štve, když si partner okusuje nehty, nebo že nemáte rádi jeho svíčkovou, než když si celou dobu představuje, co hrozného se na něj chystáte vybalit.
3. Dejte tomu druhému prostor na reakci
V situaci, kdy s ním chcete něco probrat a společně dospět k řešení nebo jakémukoliv výstupu, by mělo jít o samozřejmost. Ale platí to i v případě, že jen předáváte informaci – a tím víc, čím méně příjemná ta informace je. Možná že váš protějšek bude chtít s vámi na dané téma dál mluvit. Možná že bude potřebovat být chvíli o samotě, aby zpracoval svoje emoce. Umožněte mu to.
4. Ukažte, že stojíte o jeho společnost
Pokud byla situace rozhovorem/sdělením skutečně vyřešená a ujistili jste váš protějšek, že nejde o nic závažného, dokažte to svým chováním. Spirála úzkosti totiž u lidí, kteří na ni trpí, nikdy zcela nezmizí, takže často mají stejně nadále ve skrytu duše neodbytný pocit, že svá ujištění ve skutečnosti nemyslíte vážně a stejně o nich máte špatné mínění/chystáte se je opustit atd. Abyste tyto obavy co nejvíc zredukovali, v případě partnerského nebo přátelského vztahu si zkuste například hned potom naplánovat nějakou nenáročnou společnou aktivitu – samozřejmě pokud váš protějšek bude chtít. Třeba se spolu podívejte na film, zahrajte si počítačovou hru nebo využijte jakýkoliv způsob odreagování, který preferujete. Obdobně lze i v profesionálním vztahu například zadat danému člověku nový projekt, zeptat se ho na řešení pracovního problému apod. Uvidíte, že se vám potom budou i ty méně příjemné, ale nutné věci řešit snadněji.
Foto: Pixabay
