Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Je půl páté. Za půl hodiny se mám ve městě sejít s kamarádkou, už je pravděpodobně na cestě. Stačí se obléct, nachystat a vyrazit na vlak. Jenže to nejde. Sedím na židli a tupě zírám před sebe, zatímco vlak tam někam na nádraží přijel a zase vesele odjel – beze mě. Narazila jsem na nesplnitelný úkol.

Tento termín (anglicky „The Impossible Task“) poprvé použila spisovatelka M. Molly Backes v sérii tweetů z roku 2018, která se od té doby virálně rozšířila po celém světě a spoustě lidí trpících depresemi nebo jinými mentálními nemocemi pomohla pojmenovat problém, s nímž se potýkají, a nastínit jeho možná řešení.

Nesplnitelný úkol většinou nepředstavuje nic extrémně těžkého, jak by napovídal název. Může se jím stát i naprosto banální činnost jako třeba zaplacení účtu, nákup, odeslání emailu nebo přesun na setkání s kamarádkou, jak jsem zmínila v úvodu. Přitom to nemusí být nic, co děláme neradi nebo čeho se bojíme; někdy se nesplnitelným úkolem může stát i něco příjemného, na co se těšíme. Případně něco, co jsme už dělali tisíckrát a teoreticky bychom s tím neměli mít problém. Kvůli tomuto aspektu bývá pro okolí obtížné pochopit, proč jsme se najednou zasekli. Nejčastější reakcí pak bývá: „Prostě to udělej, ať od toho máš pokoj.“ Kéž by to bylo tak jednoduché! Nesplnitelný úkol se navíc může zákeřně měnit, takže jednou je to telefonování a jindy třeba mytí nádobí – což k pochopení také nepřispívá.

Jak z toho tedy ven? Nejen Molly, ale i mnozí další, kterým koncept nesplnitelného úkolu pomohl, přišli se spoustou mnohem užitečnějších rad než „prostě to udělej“. Jednou z nejdůležitějších věcí, které jsem se dotkla už v minulém článku, je přestat se obviňovat a živit pocit trapnosti nebo neschopnosti kvůli tomu, že vám něco tak jednoduchého nejde. Neselhali jste. Nesplnitelný úkol může občas potkat každého, nejen lidi s depresí, ale i ty, co mají jinou psychickou nemoc nebo se jen dostali do stresujících okolností. Je to normální a rozšířenější, než by se mohlo zdát.

Dále může pomoct, když si sepíšete seznam svých momentálních nesplnitelných úkolů, a dostanete je tak ven z hlavy. Který z nich je teď nedůležitější? Které můžete odložit na později? A je na seznamu něco, co můžete případně vypustit úplně? Lze ty zbylé úkoly nějak rozkouskovat na menší bloky? Zrovna v mé situaci, kdy jsem nebyla schopná se přesunout do města za kamarádkou, to šlo – musela jsem se obléct, nějak elementárně „zcivilizovat“ (tedy alespoň učesat), sbalit si tašku a uskutečnit samotný přesun.

Možná si řeknete, že je to všechno hezké, ale co když ten zásadní problém stále přetrvává – sice možná zvládnu předchozí menší kousky úkolu, ale k čemu mi to je, když další vlak jede až za hodinu? Tady přichází zásadní role vašeho okolí, partnera, rodiny, přátel nebo i online komunity. Požádat o pomoc není hanba. Jestliže jde o úkon pro někoho jiného jednoduchý, nebude pro něj žádný problém vám s ním pomoct. Pokud zrovna nikoho nemáte po ruce a povaha úkonu to umožňuje, můžete ho zkusit celý nebo jeho část „outsourcovat“ i na dálku – například objednání k doktorovi, zjištění otevírací doby… A když to není možné, mohou k překonání zdánlivě nepřekonatelného pomoct i milá slova podpory. Příště třeba zase pomůžete vy ostatním s jejich nesplnitelným úkolem.

Až budete mít úkol za sebou, nezapomeňte nejen poděkovat tomu, kdo vám pomohl, ale odškrtněte si to ze seznamu a odměňte i sami sebe. Zasloužíte si to.

A jak to dopadlo s mým setkáním s kamarádkou? Přítel mě tam dovezl autem a ona na mě i přes mé zpoždění počkala. Setkání bylo moc příjemné, stejně jako vědomí, že mám na koho se v případě krize spolehnout.

P.S. Pokud byste se chtěli dozvědět víc o nesplnitelném úkolu a strategiích, jak ho překonat, a umíte anglicky, můžete začít zde:

Původní série tweetů od M. Molly Backes:
https://twitter.com/mollybackes/status/1034241679954522117?lang=en

Článek na blogu Becky Flails at Life:
https://beckyflails.com/the-ultimate-guide-to-overcoming-the-impossible-task/

 

Foto: Pixabay

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Napsat komentář

Marie Štefanidesová

Marie Štefanidesová

Živím se jako překladatelka, kromě toho jsem šéfredaktorkou webu Women of Brno a občas přispívám do dalších médií. Byla mi diagnostikována deprese a úzkostné stavy, přesto mě baví užívat si života, miluju dobré jídlo a pití, čtení, psaní a hraní si v jakékoliv podobě.

Další příspěvky autora