Zkusili jste si někdy zakrýt oči a projít se po pokoji, který tak důvěrně znáte? Nebo se třeba obléknout vhodně na návštěvu divadla? Jak se vám tyto, pro zdravého člověka úplně běžné úkony, podařilo zvládnout?
Přes vlastní pokoj jsem jakž takž přešel, ale jeho délku jsem odhadl špatně a jen předpažená ruka mě uchránila před srážkou s dveřmi. S oblékáním to dopadlo podstatně hůře. Alespoň na chvíli jsem si však uvědomil, jak se cítí lidé, kteří se potýkají se zrakovým postižením.
Právě jim se věnují pracovnice ostravského Tyfloservisu. „Když to hodně zjednoduším, naší snahou je vybavit zrakově postiženého člověka takovými dovednostmi a informacemi, aby byl v co největší možné míře schopný samostatně naplňovat své životní potřeby,“ říká vedoucí tohoto střediska Eva Drábková a upozorňuje, že s klienty je zapotřebí pracovat i na tom, aby dokázali poznat své meze. A když to situace vyžaduje, aby se nebáli požádat o pomoc.
Za nevidomými jezdí po celém kraji
Tři pracovnice této obecně prospěšné společnosti jezdí slabozrakým a nevidomým pomáhat po celém Moravskoslezském kraji. Celkem se letos starají zhruba o 250 klientů. „Například s nimi nacvičujeme, jak se mají orientovat ve svém bytě a v okolí. U nevidomých to znamená, že si konkrétní trasu musíme nejprve projít samy a zvolit její bezpečnou variantu. Až poté zahajujeme výuku s klienty,“ objasňuje Drábková.
Volba trasy závisí podle ní na individuálních potřebách a schopnostech klienta. „Může jít například o trasu z domova do obchodu, k lékaři, do práce a podobně. A u vodicích psů je to obdobné. Ti jsou také schopní se trasu naučit. Pokud se však dostanou na místo, které neznají, nevidomému příliš nepomohou,“ upozorňuje Eva Jedziniaková, další pracovnice Tyfloservisu.
K čemu slouží hůl signalizační a jak se liší orientační?
Kromě vodicích psů jsou užitečnými pomocníky i bílé hole. Eva Drábková mi vysvětluje, že jich je víc druhů a liší se účelem použití a konstrukčními vlastnostmi.
„Signalizační hůl využívají většinou lidé, kterým zrak ještě částečně slouží, upotřebí ji tak pouze v některých specifických situacích, případně když využívají současně průvodce či vodicího psa. Orientační hůl slouží těm, kteří už vůbec nevidí nebo mají natolik zásadní problém s prostorovou orientací, že potřebují bílou hůl využívat v podstatě po celé délce trasy,“ přidává další postřehy Drábková. „Měla by být tak dlouhá, aby sahala do středu hrudní kosti. Člověk s ní opisuje obloučky před sebou a mapuje pomocí hole terén. Platí také pravidlo, že nevidomý na trase jde podél takzvané vodící linie, kterou může představovat zeď či obrubník, aby se mohl orientovat. Že by se vydal bez průvodce třeba do parku nebo na náměstí, kde to nezná, to je velmi nepravděpodobné. Kvůli bezpečnosti a proto, že schopnost orientace v konkrétním prostoru je potřeba nacvičit.“
Jak projít bez pomoci očí rušnou křižovatku?
„Nevidomé učíme, aby před přechodem zastavili a poslouchali, jestli auta přibrzdila. Po několika sekundách zvedají jako signál střídavě nahoru a dolů bílou hůl. Pro motoristy je to jasné upozornění, že mají zastavit a dát přednost. Ale počítat s tím stoprocentně nelze. Když se v takové situaci nabídne někdo z kolemjdoucích, je to velká pomoc,“ pokračuje Jedziniaková a dodává, že nevidomí mohou i v Ostravě využívat takzvanou „vépéenku“ (dálkový ovladač VPN 02), což je přístroj podobný vzhledem i velikostí klíčence na auto. Ten umí zvukově spustit semafory, majáčky na nádraží nebo dát signál řidiči tramvaje, že nastupuje pasažér, který se nemůže spolehnout na svůj zrak.
Ohleduplnost? Někdo pomůže, jiný neuhne
Zkušenosti nevidomých s kolemjdoucími idylické nejsou. „Dalo by se předpokládat, že když někdo spatří člověka s bílou holí a navíc s vodicím psem, tak mu uhne z cesty. Bohužel, úplně se na to spolehnout nedá. Hrozbou jsou i psi, které jejich majitelé nechávají běhat takzvaně na volno, a přitom je neovládají. Ti mohou vodicího psa znervóznit,“ přidává na závěr zkušenosti některých klientů Drábková s tím, že právě působení na okolní společnost hraje v činnosti Tyfloservisu důležitou roli. „Snažíme se, aby lidé, kterým zrak slouží, měli dostatek informací a byli schopni odstraňovat nejen architektonické a další podobné bariéry, ale i ty mezilidské, jež zbytečně ztěžují situaci nevidomých a slabozrakých.“
Foto: autor