Naše výrobní družstvo Důbrava ve Valašských Kloboukách prochází tak jako řada podobných organizací současným složitým obdobím způsobeným pandemií koronaviru, jak se dá. Zvláště na jaře to bylo hodně hektické a musíme ocenit vstřícný přístup Svazu českých a moravských výrobních družstev (SČMVD) a především lidský přístup jeho pracovníků, včetně Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených (AZZP). Stále se snaží nám poskytnout pomoc a bojovat za naše zájmy.
Utkvěla mi situace z jarní vlny, kdy jsem sháněla finance na suroviny pro výrobu, které se staly vzácnými, ale bylo nutné je okamžitě, nejlépe předem zaplatit. Protože jen ten, kdo byl schopen platit hned, mohl sehnat momentálně nedostatkový materiál pro chemickou výrobu, jakou se naše firma zabývá. Když jsem se obrátila na banku, která je naším dlouholetým partnerem, zda můžeme získat bezúročný, či alespoň nízkoúročený úvěr, odpověděli, ať nejsem naivní, že nejsou zaopatřovací ústav. Ale když jsem oslovila SČMVD, okamžitě mi byl nabídnut bezúročný úvěr a peníze jsme měli na firemním účtu do dvou dnů, se všemi náležitostmi a patřičným zajištěním. Podobně oceňujeme i snahu poskytnout informace ohledně stále se měnící situace. Mimořádná, často chaotická opatření vlády, podpůrné balíčky či možnosti podpory se nám pracovníci SČMVD snaží vysvětlovat v informačním zpravodaji nebo při osobních konzultacích po telefonu nebo e-mailu. Orientovat se v nepřehledné situaci pomáhají také informace z Hospodářské komory, nezanedbatelné jsou rovněž příspěvky spřátelených firem a organizací na sociálních sítích. Zvlášť chci ovšem ocenit naše pracovníky, kteří se snaží navzdory svým handicapům (zaměstnáváme více než 70 % zdravotně postižených) nahradit nemocné kolegy či ty v karanténě.
Jakou podporu jsme využili? Kromě moratoria na splátky úvěru z SČMVD jsme se raději drželi naší jediné jistoty, kterou je pro nás díky našim OZP zaměstnancům příspěvek podle §78 Zákona o zaměstnanosti. Pokud jsme však chtěli dodržet jeho podmínky, zůstalo nám tzv. zdravých osob jen 15 %. Kromě OZP máme totiž ještě několik provozních pracovníků, kteří zdravotně postiženým kolegům pomáhají a na jejichž mzdové náklady také nelze čerpat státní podporu (např. z programu Antivirus).
Co nového nám tato koronavirová doba přinesla? Začali jsme šít bavlněné roušky, jež jsme doplnili o menší velikosti se vzory pro děti. Po několikaměsíčním přípravném a schvalovacím procesu jsme začali vyrábět nový mycí prostředek Pan s dezinfekcí. Na kartonážní provozovně vyrábíme dárkové krabičky s okénkem, které jedna naše kreativní pracovnice plní u nás vyráběnou kosmetikou KARIMA s přísadou soli z Mrtvého moře. To a celý náš sortiment si mohou zákazníci koupit na novém e-shopu www.dubrava.cz. Opět platí, že všechno zlé může být k něčemu dobré, pokud to dokážeme využít.
A co nám tato doba vzala? Bojíme se kontaktů, omezujeme podání ruky, povzbudivý dotyk, bojíme se o sebe, o své kamarády, o své blízké, nemůžeme nic plánovat. Stres působí tím více na lidi se zdravotním postižením. Moc mě také mrzí, že jsme nemohli oslavit 60. výročí existence družstva setkáním s našimi bývalými, většinou dlouholetými spolupracovníky. A s některými z nich už se nesejdeme, podlehli bohužel nemoci.
Náročná situace nicméně ukazuje, že v lidech stále můžeme nacházet hodně dobrého, pocit sounáležitosti a vzájemného porozumění. Proto i adventní čas, v němž letos těžko nacházíme tu správnou předvánoční atmosféru, by nám měl poskytnout možnost zastavit se a poděkovat, že přece jen máme kolem sebe lidi, kteří podají pomocnou ruku. Se složitou situací se musíme nakonec nějak vypořádat, ale je skvělé vědět, že v tom nejsme sami.
Čtěte také:
Foto: archiv výrobní družstvo Důbrava
