Lidská mysl je lehce ošálitelná. Psychika to celé bravurně doklepne. Výsledek? Budoucnost je na světě!
Všimli jste si, jak často žijeme podle daných predikcí a vzorců? Jako kdybychom byli panenkami a panáčky na klíček – někdo další naše strojky natáhne, postrčí nás… Rozpohybujeme se po dané ose. Směrem, kterým se má naše dějová linka vyvíjet. Proč? Protože „tak to má být“ a statistiky nejsou proti.
Kolikrát za život už jsme slyšeli a četli návody, jak bychom měli a neměli žít, chovat se; co očekávat a co ne. Vhodné, zaručené, ověřené a prověřené, doporučované postupy, výstupy… A teď, babo, raď!
Předpokládáme, že nás potká a nemine určitá událost či stav, takže číháme, co kde číhá na nás. Začneme představu následovat, někdy se jí pronásledovat necháme. Tím ztrácíme dovednost a dar prožívat dny a situace tak, jak se zrovna nám na míru formují a dějí; trpíme je v podobě, v jaké se domníváme, že by se dít měly.
Proč bych měla mít až do smrti vážné zdravotní problémy? Protože tomu nahrává moje zvrhlá imunita a lékařské studie? Proč bych jednou při menopauze musela zákonitě trpět silně nepříjemnými obtížemi a mít dvacet kilo nadváhu? Protože o tom píše snad každý dámský časopis? Proč je obecně zakořeněn názor, že „normální“ jedinec přece neskotačí venku za deště, v blátě? Protože se rozmočí a ušpiní? Proč si bezdětný dospělák nemůže zajít do divadla na dětské odpolední představení, aniž by působil divně, nebo rovnou pro jistotu narychlo sháněl cizí ratolesti k výpůjčce? Kde je psáno a dáno, že budeme šťastní, nešťastní, bohatí, chudí, zamilovaní, opuštění… Naše existence je úžasně pestrá, mnohé se nabízí, mnohé ani nenastane, nemusí! Drncáme po výmolech, kráčíme po měkkých cestách.
Mně osobně dalo hodně práce a trvalo ještě víc let, než jsem se naučila příst vlastní zlatou nit. K úspěchu mi paradoxně dopomohlo zmiňované naslouchání návodům, ale z poněkud jiného ranku. Jde o studium rad, postřehů a zkušeností těch, kteří to dokázali přede mnou. Je však nezbytné zapojit vlastní intuici, vnitřní kompas a moudrost; své pocity a touhy, síly, entuziasmus. Knihy ani přednášky za nás jednat a prožívat nebudou! Proto si teď půjdu uvařit dobrou horkou kávu a popřemýšlím, jak si ten letošní rok rozvrhnu a naplánuji. Pak už jen po očku zkontroluji, jestli se na mě nedívá Bůh a nesměje se…
– Osud míchá karty, my hrajeme. –
Arthur Schopenhauer
– Na malých věcech závisí často osud velkých událostí. –
Titus Livius
Foto: Pixabay
