Centrum Náruč doprovází lidi s duševním onemocněním v tíživé situaci na jejich cestě zpátky do běžného života. Nabízí individuální podporu, skupinové aktivity, svépomocné skupiny i sociální poradenství. S její vedoucí Simonou Petrejovou jsme si povídaly o Náruči, ale také o duševním zdraví, reformě psychiatrické péče a dalším.
Jak vypadá takový běžný den zaměstnanců Náruče? „Jsme tým 7 lidí – 5 sociálních pracovníků, psychiatrická sestřička a peer konzultantka. Probíhá to tak, že máme navázané smlouvy s jednotlivými klienty a tito lidé s námi pracují na plnění svých cílů na základě jejich konkrétní zakázky. Ve chvíli duševního onemocnění se člověk musí zorientovat v mnoha nových životních okolnostech, podporujeme ho vždy v realizaci takových kroků, aby svou situaci co nejlépe zvládl a dokázal se opět zapojit do společnosti. Domlouváme se s ním, v čem ho můžeme podpořit. Týká se to různých oblastí. Například vedení domácnosti, péče o sebe, vedení rozpočtu domácnosti, nakupování a plánování. Pro některé lidi to může být podpora na úrovni těchto bazálních dovedností, protože vypadli z denního režimu. Pro některé je podpora více nadstavbová – jak zvýšit sebedůvěru, jak se uplatnit ve společnosti, jak najít nějakou seberealizaci,“ přibližuje Simona Petrejová chod centra Náruč.
Náruč neposkytuje psychoterapii. Poskytuje sociální službu podle zákona o sociální rehabilitaci. Takže může klienta k psychologovi nasměrovat. Pracuje s každým klientem individuálně a podle jeho aktuálních potřeb. „Říká se tomu case management. Vedeme případ toho člověka. Doprovázíme ho, aby se orientoval v běžném životě – cílem je, aby naši službu už nepotřeboval. Jde například o hledání možností jak trávit volný čas, kde najít nové kontakty, jak dodržovat životosprávu. Tito lidé často potřebují posílit sebedůvěru. Žili mnohdy v izolaci, rodina je nepodporuje, jak by potřebovali, takže často je to o posílení, že to zvládnou,“ vysvětluje Petrejová.
A jak vlastně vypadá typický klient Náruče? Petrejová odpovídá: „Náš klient je ve věku od 18–64 let, je to člověk, který má duševní onemocnění, případně mentální postižení. Klient nás kontaktuje, ať už sám, nebo ho doporučí jeho ambulantní psychiatr, služba je postavena na dobrovolnosti. My si s ním sjednáme schůzku, pozveme ho k nám, případně ho navštívíme doma. Pokud je momentálně hospitalizován v psychiatrické nemocnici, navštívíme ho tam. „Navážeme s ním nejprve osobní lidský vztah, spolupráce stojí na bázi důvěry. Mapujeme s člověkem jeho životní situaci a postupně si vyjasňujeme, jak ho můžeme podpořit. Teprve poté plánujeme další konkrétní kroky.“
Náruč jde ruku v ruce s aktuální reformou psychiatrické péče. „Poskytujeme podporu lidí v komunitě. Snažíme se předejít jejich hospitalizaci v nemocnici. To je celosvětový trend, který probíhá i u nás. Je potřeba přesunout službu k lidem, do místa, kde bydlí, a věnovat jim takovou podporu, aby zvládli život doma a nemuseli být hospitalizovaní. Čerpáme zkušenosti i ze zahraničí, Velká Británie či Nizozemsko jsou v této oblasti průkopníky. Vycházíme z modelu „recovery“ – dát člověku šanci žít kvalitní život i za přítomnosti duševního onemocnění,“ říká Simona Petrejová.
Činnost sociální služby probíhá díky podpoře Středočeského kraje, která je realizovaná v rámci evropského projektu OPZ a díky Nadačnímu fondu J@T.
Náruč se rovněž věnuje destigmatizaci duševního onemocnění, snažíme se v nejbližší komunitě organizovat programy, které propojují naše klienty a veřejnost, naším cílem je zbavit společnost předsudků a ukázat, že lidé s duševním onemocněním žijí stejné životy a máme si navzájem co předat. Už teď se těšíme na další kontakt s veřejností, který momentálně udržujeme skrze náš facebookový profil.
V rámci Náruče funguje kavárna Modrý domeček, která poskytuje pracovní místa na chráněném trhu práce. „Do kavárny lidé přicházejí s tím, že hledají práci. Nabízíme pracovní místa lidem se zdravotním postižením na různých pozicích: číšník/servírka, barista, myč nádobí, úklid. Lidé se u nás naučí dodržování denního režimu, fungování v týmu, vyjasňování si vlastních přání a potřeb, komunikaci s kolegy i naslouchání požadavkům nadřízeného. Často tyto schopnosti nemají nebo je vlivem nemoci ztratili. Je to spektrum dovedností praktických do jejich do života. Přínosem je pro ně být v kontaktu s dalšími lidmi a posílit si odolnost vůči zátěži,“ vysvětluje Simona Petrejová.
A odrazila se pandemie koronaviru nějak na chodu Náruče? Znát je to na službě sociálního poradenství, kde se proměnila skladba klientů vyhledávajících tuto formu pomoci. „Někteří lidé se v období pandemie dostali do náročné situace, vlivem krize se ocitli v péči psychiatrického lékaře. Jsou to například lidé, kteří žili běžný život, a teď přišli o zaměstnání, rozpadly se jim vztahy, zvýšila se jejich zátěž natolik, že u nich propuklo duševní onemocnění. Nemusí to být věc dlouhodobá, ale momentálně je na ně tlak takový, že je doprovázíme, aby to zvládli. Ráda bych zdůraznila, že lidé v náročné životní situaci jsou u nás na správném místě. Pochopí, že na to nejsou sami. Nejhorší je, když v těžké situaci zůstane člověk bez pomoci,“ uzavírá Simona Petrejová.
Foto: archiv Náruč
