Ačkoliv si můžete myslet, že vozíčkáři pouze sedí a jejich tělo a mysl jsou zcela pasivní, pokusím se vás vyvést z omylu. Pro zdravého člověka může být až překvapující, že vozíčkář může například takzvaně tančit na vozíku, nebo se tanečně pohybovat ve dvojici se zdravým partnerem, nebo si dokonce zatančit kankán.
Také by vás asi nenapadlo, že existují lekce plavání pro handicapované s osobním plavčíkem, který se celou dobu věnuje pouze vám, driluje vás a vy se snažíte plavat, jak vám jen síly stačí. Jako zpestření a odměnu za vaši píli vás během plavecké hodiny občas nechá lehce potopit. Ocitnete se téměř na dně bazénu s potápěčskou maskou, lapáte po dechu a přemýšlíte, jestli ještě vyplavete živí. Po mnoha takových lekcích může snaživý plavec vyzkoušet i mezinárodní závody nebo olympiádu.
Dalším aktivním šílenstvím pro vozíčkáře může být dramatický kroužek. Náš divadelní soubor tvoří desítka lidí s handicapem a naším zpestřením je jeden neslyšící, druhý němý a většina sedících. Momentálně vytváříme moderní zpracování pohádky o Smolíčkovi pacholíčkovi, nazvané „Smolda“. Ovšem během zkoušení neslyšící, ale mluvící člen souboru obohacuje hru neustálými otázkami a připomínkami, jak by hru změnil. Zároveň se chce zapojit slyšící, ale němý ,,Smolda“, což vám někdy vyloudí úsměv na tváři, i když z toho máte smíšené pocity a víte, že není vhodné se smát. Vlastně je celá ta naše banda k popukání a doufejme, že se brzy dočkáte našeho vystoupení, které je situované do „doby covidové“, a můžete se tedy těšit na veselé představení.☺
Nejen jako vozíčkář se můžete zúčastnit i letních akcí a mimopražských táborů, kde vás například slaní s vozíkem dolů z vyšehradských hradeb. Slaňování probíhá tak, že jste jako správný horolezec v horolezeckém postroji lanem připevněn ke stromu a společně s asistentem musíte slanit hradby opatrným a pomalým povolováním lana, abyste se bez příliš odřených a spálených rukou dostali zpět na zem na pevná kolečka. V opačném případě budete viset ve vzduchu až do večera a pak vám možná ráno pomohou dolů za dobré chování.☺ Ne, milý čtenáři, to byl jen žert… ale stejně jste potom rádi, že stojíte kolečky na zemi. Odjíždíte s pocitem štěstí a trochu spálenými prsty a uleví se vám, že nemusíte ve vzduchu strávit zbytek života.
Podobné zážitky mám z jednoho tábora, kde mě pustili po laně na druhý břeh Sázavy a já měla pocit, že lítám a nic mě netíží. Také mě vytáhli na laně do koruny stromů, kde jsem se mohla najednou dívat na všechno z výšky, což bylo ohromně osvobozující.
Každý máme nějaký osud, nějaké možnosti a každého baví něco jiného, ať už jste handicapovaný, nebo ne. Někdo žije adrenalinovým sportem a jiný tráví volný čas klidněji. V tom je krása rozmanitosti a je jen na nás, jak se svým osudem a časem naložíme.
Už aby byla „doba covidová“ zcela za námi a my si mohli užívat život naplno. Huš zpropadený covide!
Foto: archiv Alžběty Jelínkové
