Inspirante

Alžběta Jelínková

Od narození mám velkou výhodu: jsem na vozíku ve škatulce dětská mozková obrna vylepšená křečemi. Na mém elektrickém povozu mě nebolí nohy od chození a vozík je výborný prostředek k seznamování. Například když zapadnu do sněhu nebo když mám pláštěnku v obličeji a ujíždí mi autobus. Zajímavostí mého hlubokého vnímání je, že si na vozíku připadám, jako když běžím maraton, ačkoli stále sedím. Mám nutkání používat nohy. Výhodou mé škatulky bylo i to, že jsem se během studia na obchodní akademii mohla nechat nosit na rukou do schodů. Můj „nosič“ byl velmi pohledný a sympatický spolužák, užívala jsem si to celé čtyři roky. Kromě zamotávání se do pláštěnky a nošení se na rukou je mému srdci blízké plavání, návštěva divadla, zlepšování kondice, možnost někoho rozesmát, a to nejraději na svůj účet.

Na cestě po Turecku #nakolečkách

Jak jsme doletěli do Turecka, už milí čtenáři víte z mého minulého sloupku, teď vám nabídnu další postřehy z této mimořádně zajímavé země. Během cesty neznámou tureckou krajinou jsme všude kolem viděli mnoho polí se skleníky, řidič nám sdělil, že v nich rostou banány a pomeranče. Cesta byla lemována také řadou palem. V dáli se tyčilo mohutné pohoří Taurus, které leží na jihu Turecka. Cesta se zdála

Více »

Letíme do Turecka #nakolečkách

Tak sbalit poslední věci. Zkontrolovat, zda je vše vypnuté, abychom nevyhořeli. Pak už jen zamknout, ať to zloději nemají tak lehké ☺. Euforie a adrenalin rychle stoupají a my můžeme vyrazit na Letiště Václava Havla v Praze. Hádáte, kam se chystáme? Možná se budete divit, ale rozhodli jsme s přítelem, mamkou a synovcem letět do nejbližší muslimské země, do Turecka. Byla to naše první společná dovolená v této

Více »

Prosluněný výlet #nakolečkách

Nedávno jsme se s přítelem vydali na zámek do Mníšku pod Brdy, přidala se k nám i moje máma. Původně jsem chtěla naplánovat cestu vlakem, bohužel jsem však zjistila, že železniční stanice není vhodná pro vozíčkáře. Nakonec jsme tedy jeli nízkopodlažním autobusem, což byla komfortnější a rychlejší alternativa. Do Mníšku nám to trvalo necelou hodinu.  Když jsme po poledni dorazili do městečka, celí hladoví jsme šli na

Více »

Eskalátor není můj kamarád #nakolečkách

Proč není eskalátor můj kamarád? A proč může být výstrahou i pro všechny ostatní? Že tam ten zákaz „vjezdu“ pro vozíčkáře není pro nic za nic? O tom jsem se přesvědčila a chci se s vámi o tuto zkušenost podělit. Chtěla jsem se zúčastnit jako dobrovolník festivalu Jeden svět, zaměřeného na lidská práva, který probíhal dva týdny. Jednoho všedního odpoledne jsem tedy vyrazila z domova společně s pomocníkem na

Více »

Umění a kultura (bez) bariér #nakolečkách

Přestože odchází pandemie covidu a s ní spojená opatření, sledujeme s obavami nebezpečné dění na blízkém východě, které snad dobře dopadne a nebudou umírat další lidé. Zkusme se však zamyslet nad něčím hezčím a příjemnějším. Chodíte rádi třeba do divadla nebo na koncert? Já rozhodně ano a nakazila jsem tím možná i mé okolí. Jak možná víte, navštěvuji dramatický kroužek pro handicapované, o kterém jsem už psala. Zkušenosti

Více »

Můj život s asistencí #nakolečkách

Je všední den sedm hodin ráno. Někdo zvoní… Říkám si, kdo to asi může být? Že by vlk či snad liška? Kdepak! Přichází milá slečna či paní z organizace poskytující osobní asistenci, kterou si platím. Tato asistentka mi přišla pomoci se vstáváním, ranní hygienou a oblékáním. Kromě toho mi obvykle připravuje i snídani. Ovšem není asistentka jako asistentka, každá se liší svým přístupem. Přestože ta pomoc

Více »

Jak vyzrát na novoroční předsevzetí #nakolečkách

Tak Vánoce jsou za námi, vítám vás v novém roce a přeji, abyste do něj vkročili pravou nohou nebo třeba i tou levou, ale vždy s úsměvem pod rouškou.  K vykročení tím správným směrem nám může přijít vhod nějaké to předsevzetí. U nás v práci se to jimi jen hemží a já se tím nechávám inspirovat. Jako každý rok je u nás populární hubnutí a sledování jídelníčku. Nutno zmínit,

Více »

Čas vánočních svátků a jiných zimních radostí #nakolečkách

Tak tu máme opět prosinec a s ním kupodivu první sněhové vločky. Začíná nám pomalu zima. Sice ne kalendářně, ale pocitově ano, jak by mohli puntičkáři namítnout☺ (kalendářně začíná 21. prosince). To zase budou kolečka u vozíku klouzat, zuby drkotat nejen zimou, ale i adrenalinem! Obzvlášť v zimě totiž utužuju své bruslařské dovednosti. Ve vozíčkářské praxi to znamená, že když máte před sebou prudký zledovatělý kopec, máte

Více »

Nemusí být všechno tak, jak vypadá #nakolečkách

Každý máme ze základní školy nějaké vzpomínky, ať už veselé, nebo smutné, vtipné, či trapné. Byla to doba, kdy jsme dospívali a mohli jsme se cítit pod tlakem, frustrovaně, zmateně. Mým permanentním pocitem byl tlak z okolí rodiny (i kvůli rozvodu rodičů), emoční zátěž a zmatenost. Měla jsem pocit, že moje vnitřní já je hluboko zakopané pod zemí a já se potácím mimo své tělo. Na

Více »

Závislost versus svoboda #nakolečkách

Nevýhodou lidí na vozíku a obecně s jakýmkoliv fyzickým handicapem je to, že jsou třeba duševně silní, ale jejich tělo může být o to zranitelnější a zneužitelnější. Je vám to povědomé? Když je handicapovaný člověk rozčilen nebo se chce obhájit proti silnému soupeři, tak mu mysl říká něco jiného než tělo a většinou prožívá velký vnitřní rozpor. Prožitky např. z běžné konfliktní situace, kterou určitě všichni znáte,

Více »

INSPIRANTE doporučuje