Gertrude Caroline Ederleová byla první ženou, která v roce 1926 přeplavala kanál La Manche – a to navíc v rekordním čase. Vysloužila si díky tomu přezdívku Královna vln a osobně jí pogratuloval i tehdejší prezident USA Calvin Coolidge. La Manche přitom nebyl jejím jediným úspěchem, dosáhla i dalších rekordů. Po ukončení kariéry učila plavání ve škole pro sluchově handicapované, ke kterým měla blízko, neboť sama trpěla nedoslýchavostí.
Gertrude Caroline Ederleová se narodila 23. října 1905 v New Yorku. Její rodiče byli němečtí přistěhovalci, otec provozoval řeznictví na Manhattanu. Plavání se věnovala už od teenagerských let. V šestnácti se stala členkou plaveckého klubu Women’s Swimming Association. Zde ji trénoval Louis Handely. V roce 1925 uplavala 22 mil z Battery Parku na Sandy Hook za 7 hodin a 11 minut, což byl rekordní čas. V srpnu 1925 se poprvé snažila přeplavat kanál La Manche, ale bezúspěšně.
Podařilo se jí to až na druhý pokus, konkrétně 6. srpna 1926. Z francouzského břehu, z mysu Gris Nez, se vydala v 7:05 ráno a do anglického Kingstownu dorazila za 14 hodin a 39 minut. Tento výkon byl nevídaný nejen z hlediska jejího genderu (byla první ženou, které se to podařilo), ale také z hlediska času – svým výkonem překonala o více než 2 hodiny tehdy platný nejlepší čas. Stalo se tak půl století po Matthewovi Webbovi, který se přes La Manche dostal jako vůbec první plavec (později se snažil dostat před Niagarské vodopády, ale bezúspěšně). Ederleová překonala časy všech pěti mužů, kterým se do té doby podařilo La Manche zdolat. Její rekord sesadila až přibližně po čtvrt století Florence Chadwicková (byla první ženou, která přeplavala La Manche oběma směry).
Cesta k úspěchu přitom nebyla jednoduchá. Nejen že jí první pokus nevyšel, ale její trenér Jabez Wolffe, který se sám pokusil kanál zdolat více než dvacetkrát, ji nechal vytáhnout z vody, protože se prý topila. Ona tvrdila, že si jen dávala pauzu. Wolffe navíc vyjadřoval pochybnosti, jestli jako žena má dostatečné schopnosti dostat se na druhý břeh. Přešla proto k dalšímu pokořiteli průlivu, trenéru Billu Burgessovi. A po svém výkonu údajně prohlásila: „Říká se, že ženy to nedokážou, ale já to dokázala.“ Poté se jí začalo říkat Královna vln. Přijal ji rovněž 30. prezident Spojených států Calvin Coolidge. Po návratu do Ameriky ji dva miliony lidí zasypávaly konfetami a dokonce po ní pojmenovali píseň i taneční krok.
Tím však její úspěchy nekončí. Kromě překonání kanálu La Manche dosáhla i dalších met – například devíti světových rekordů, startovala na olympijských hrách v Paříži v roce 1924, kde získala bronzové medaile na 100 a 400 metrů volný způsob a byla členkou vítězné štafety na 4×100 metrů. Postupně se stala velmi populární, vystupovala v plaveckých exhibicích a zahrála si v němém filmu Swim Girl, Swim.
Úspěch na pár let vystřídal pád, a to doslova – nejdříve ten na americké burze, který způsobil velkou hospodářskou krizi, a o pár let později pád ze schodů v domě, kde slavná plavkyně bydlela. Poranila si páteř a na několik let byla upoutána na lůžko. Zotavila se však a po ukončení kariéry působila jako učitelka plavání ve škole pro nedoslýchavé. Ji samotnou nedoslýchavost postihla po prodělaných spalničkách.
Gertrude Caroline Ederleová se nikdy nevdala. Zemřela 30. listopadu 2003 ve Wyckoffu, dožila se úctyhodných 98 let.
Foto: Bain News Service, publisher, Public domain, via Wikimedia Commons
