Marlee Matlin je americká herečka, spisovatelka a aktivistka. V 18 měsících ohluchla na pravé ucho a z 80 procent i na levé. V roce 1986 se stala první neslyšící herečkou, která získala Oscara – v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli. V autobiografii I‘ll Scream Later (Zakřičím později) z roku 2009 popisuje nejen svou drogovou závislost a údajné týrání ze strany partnera a herce Williama Hurta, ale také vysvětluje, že za její handicap může pravděpodobně genetické poškození ucha.
Marlee Matlin se narodila 24. srpna 1965 v Morton Grove ve státě Illinois rodičům Libby a Donaldovi Matlinovým, otec byl prodejcem automobilů. V 18 měsících přišla téměř o veškerý sluch pravděpodobně vlivem genetického poškození ucha. Z rodiny je jediná neslyšící. Navzdory svému postižení neztrácí nadhled a smysl pro humor – ráda o svém handicapu vtipkuje. Má dva starší bratry Erika a Marka, kteří vyrostli v reformní židovské domácnosti. Její rodinné kořeny sahají do Polska a Ruska. Matlin navštěvovala synagogu pro neslyšící (Kongregace Bene Shalom), učila se rovněž foneticky hebrejštinu, a to na takové úrovni, že byla schopna číst část Tóry potřebnou pro židovský rituál Bar micva. Později poskytla interview pro knihu Mazel Tov: Celebrities’ Bar and Bat Mitzvah Memories. Vystudovala John Hersey High School v Arlington Heights a navštěvovala Harper College v Palatine ve státě Illinois. Původně zamýšlela kariéru v trestním soudnictví, nakonec se však stala herečkou.
Svou kariéru začala v sedmi letech, kdy si zahrála postavu Dorothy ve hře Čaroděj ze země Oz v dětském divadle Mezinárodního centra pro hluchotu a umění (ICODA). S tímto souborem vystupovala celé dětství a úspěchy pokračovaly. Ve 13 letech získala druhé místo na výročním mezinárodním festivalu výtvarného umění Chicago Center za esej „Kdybych nebyla filmová hvězda“. Její kariéru ve filmu odstartoval Henry Winkler, který ji objevil na jednom z jejích dětských divadelních představení pro ICODA. To vyústilo ve filmový debut ve snímku The Children of a Lesser God (Bohem zapomenuté děti, 1986) – Matlin si zahrála neslyšící ženu Sarah Norman, která se zdráhá mluvit a zamiluje se do slyšícího muže. Pozitivní ohlasy na sebe nenechaly dlouho čekat. Například v recenzi Richarda Schickela pro magazín Time stojí: „Matlin má ojedinělý talent pro znázornění koncentrovaných emocí, ale to není všechno. Je tu ještě její ironická inteligence, divoký, ale ne odtažitý vtip, které filmy odhalí jen málokdy.“ Chválou nešetřil ani recenzent Roger Ebert pro Chicago Sun Times: „Zachovává si identitu v síle svého hrání, svých rolí se chápe s vášní a až bolestivým strachem být odmítnuta, což je přesně to, o čem její rebelie pojednává.“ Zmíněný film jí v pouhých 21 letech vynesl Zlatý glóbus i Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli, čímž se stala jedinou neslyšící herečkou, která získala toto ocenění.
Matlin se rovněž angažuje. Je zapojena do několika charitativních organizací, například do Easter Seals (zde byla jmenována čestnou členkou představenstva) nebo do Children Affected pod AIDS Foundation. Zasazuje se také o práva neslyšících: přijímá role pouze v případě, že se producenti zavážou k filmu s titulky, zůstává otevřená, co se týče preferencí psané a mluvené komunikace, a propaguje telefonní zařízení speciálně navržená pro neslyšící osoby. Svědčila rovněž před senátním výborem pro práci a lidské zdroje na podporu zřízení Národního ústavu pro hluchotu a poruchy komunikace. Matlin se také angažuje v boji proti AIDS, v „Cenách vítězství“ pro Národní rehabilitační nemocnici a dalších aktivitách. V roce 1994 byla jmenována prezidentem Billem Clintonem do Corporation for National Service a působila jako předsedkyně pro National Volunteer Week. Matlin se také účastnila první celostátní televizní reklamní kampaně na podporu darů židovským federacím. Program zahrnoval i vystoupení filmových a televizních osobností oslavujících své židovské dědictví a propagujících charitativní dary židovské komunitě – účastnili se jej například Greg Grunberg, Joshua Malina, Kevin Weisman či Jonathan Silverman.
Od roku 1993 je Matlin vdaná za policistu Kevina Grandalského a mají spolu čtyři děti: Sarah, Brandon, Tyler a Isabelle. V roce 2022 vydala svůj první román s názvem Deaf Child Crossing, který byl volně inspirován jejím dětstvím. Později vyšlo pokračování Nikdo není dokonalý. V roce 2009 jí vyšla další kniha, významná autobiografie I‘ll Scream Later, kde popisuje nejen svou drogovou závislost, ale také bouřlivý dvouletý vztah s výrazně starším hereckým kolegou z filmu Bohem zapomenuté děti, o kterém tvrdí, že ji psychicky týral. Zmiňuje rovněž sexuální zneužívání v dětství ze strany své chůvy a později na střední škole od učitelky.
Foto: Wikimedia & The Insider
