Je to třiatřicet let, co se ke mně nastěhoval mistr v popichování, zarputilec Crohn. Vlastně se popichujeme vzájemně. Po celou dobu, co se známe, řešíme také hlavolam, jak se společně správně stravovat. Čím ho uklidním a potěším já, co dovolí a bude tolerovat on mně. Aby nám oběma bylo fajn. Prostě takové běžné náročnější partnerství.
S Crohnovou chorobou se o kompromisy snažíme neustále. Ne vždy to vychází. Jedním z letitých zádrhelů je i správný poměr a skladba živin, které máme dostávat. Chronické autoimunitní zánětlivé onemocnění trávicího traktu mi situaci neulehčuje svými rozmary a špatným vstřebáváním a hospodařením s tím, co tělo potřebuje. Oplátkou by stejně mohlo být vyhodnoceno mé chování a přidávající se desítky alergií a intolerancí. Zkrátka – většinou máme chuť každý na něco jiného, ale ani po tolika letech si to neumíme pořádně říct.
Jako dítě a dospívající jsem opakovaně byla na infuzích v nemocnici, výjimkou nebyly ani dlouhodobé různé tekuté výživy, které jsem sosala místo klasických denních jídel. S tuhou stravou jsme pak byli hozeni do disciplíny ring volný. Osobně mám zkušenosti s přístupem, kdy lékaři na dotazy s touto tematikou neodpovídají příliš vstřícně, kolikrát vůbec, případně odvětí, že stravou to není a její složení řešit nemám. Což se ve velké míře odráží rovněž na skladbě jídelníčku v rámci hospitalizací na odděleních, kde leží pacienti s idiopatickými střevními záněty…
Byť už existují mnohé příručky a doporučované diety, jde o celoživotní proces a zkoušení. Každé tělo i stav nemoci jsou individuální, proto by takový měl být přístup k léčbě a stravování. Sama mnohdy zjišťuji, že čím zdravěji se snažím jíst, tím je mi hůř. Někdy si naopak dám takovou „čuňačinku“, že pak hořím zvědavostí, jak to dopadne. Ejhle, ono je to dobré! Nejen chuťově, ale tělo i Crohn si spokojeně vrní. Dokonce škvarkovou pomazánku jsem si nedávno dopřála; zapíjela jsem ji nealkoholickým punčem a navrch přihodila, spíš přilila, oblíbenou kávičku. A ono se vůbec nic nestalo. Tedy ano, bylo mi výborně!
Jen musím počítat s tím, že příště už mi taková rošáda projít nemusí. Což se děje také u zeleniny, ovoce, masa, luštěnin a dalších položek, které jinak běžně řadíme mezi ty „správné“ potraviny. Někdy sednou, jiné dny už mému trávení radost nenadělí. Čím dál méně rozumím soužití mého těla s Crohnem už i v tomto ohledu.
Proto natěšeně vyhlížím začátek dubna, kdy jsem objednaná do nutriční ambulance. Prvně za život! K odbornici a paní doktorce, která se specializuje přímo na problematiku idiopatických střevních zánětů. Je důležité nenechat se odradit, pátrat a vzdělávat se. Navíc mám obrovské štěstí, že jsem se dostala pod ochranná křídla úžasné lékařky na imunologii, která mi moc pomáhá napravovat vše, co se jinde dlouhá léta opomíjelo, až zanedbalo. Díky ní jsem dostala i tuto příležitost.
Údajně se objevila nová speciální dieta, co umí Crohna pěkně uspat, jeho hostiteli tak ohleduplně zpříjemnit život. Těším se, že to bude i můj případ. A na to, že na všechna trápení nebude člověk tak zoufale sám a tápající, jak to ve světě bílých plášťů nezřídka bývá. Když se zadaří, dám vám vědět! Opatrujte se.
─ Dobré zvyky se těžce nabývají, ale snadno se s nimi žije. Zlozvyky se snadno získávají, ale život s nimi je obtížný. ─ Zig Ziglar
─ Budoucnost je místo, kam se ubíráte strávit zbytek svého života. Každodenní výkony jsou cihly, ze kterých ho budujete. ─ Zig Ziglar
Foto: Pixabay
