Je čas dovolených. Možnost někam si vyjet, vzdálit se běžným povinnostem, stále stejným místům, někdy i tvářím. Získáváme prostor pro srovnání myšlenek, dokonce luxus dovolit si vypnout ty vtíravé a nepříjemné. Nastává šance zahodit stereotypy, vyhnout se ubíjející rutině. A co si něco málo z toho zkusit ponechat i po návratu zpoza hranic všedních dní?
Je praktické mít svou bublinku pro přežití. Vlastně je to v dnešní době nutnost. Jenže zůstávat pouze v ní, poskakovat si stále stejným tempem a směrem, to má jediný výsledek – otupělost, osamocenost, vyhoření a pocit bezvýchodnosti. Krátká dovolená nám pak jen těžko pomůže ven z takové šlamastiky. Trvalá monotónnost ukolébá ke spánku i největší nespavce… Pookřát je možné jedině změnou, minimálně rozhodnou snahou o ni.
Právě dovolené nám mohou pomoci v přeskládání některých priorit a přehodnocení přístupu ke každodennostem. Ve vyladění pohledu na okolní svět, na sebe. Je to svoboda navíc, která nám může nabídnout čerstvý nádech a poznání, kudy a jak už dál nechceme nebo nemůžeme pokračovat. Ale třeba se naopak utvrdit ve vlastní spokojenosti a přesvědčení, že momentálně je vše tak, jak chceme a potřebujeme, že si vedeme dobře.
Oddechové dny sice poslouží k už vyhlíženému odpočinku a akutnímu dočerpání sil, ale tělo s duší nám za ně poděkují i za delší dobu, naložíme-li správně nejen s nimi, ale hlavně s dalšími po nich jdoucími. To už za úvahu a snahu stojí, co myslíte?
Nejdůležitější je neztratit životní radost, naději a hravost. A to všem moc přeji!
— Neodpoutávej se nikdy od svých snů! Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít. —
Mark Twain
— Vždycky se nám zdá lepší to, co nemůžeme dostat, než to, co už máme. V tom spočívá romantika a idiotství lidského života. —
Erich Maria Remarque
Foto: Pixabay
