Jak nejlépe vysvětlit předškolákům, že přátelství je důležitější než vzhled a že pomoc kolikrát zahřeje víc než svetr? Jak je ujistit, že se nemusí bát obejmout kamarády s lupénkou nebo si s nimi plácnout? Přece hrou! Proto se další ročník Puntíkového dne v pankráckém parku proměnil v rozesmáté opuntíkované mraveniště plné tvořivých i sportovních aktivit. Chybět nemohl divadelní koutek, bublinové království ani velký lidský puntík na závěr.
Bylo 21. října 2025. Chlad podzimního rána osvěžoval, voňavé a kluzké listí šustilo pod nohama. Blížila jsem se k pražské pankrácké pláni a kavárně Na půl cesty. Na dálku jsem rozeznala známé tváře z Revenia a hlouček dalších lidí, se kterými mě seznámení teprve čekalo. Z poutačů nebylo pochyb, že je tu další ročník Puntíkového dne, jehož cílem je podpořit lidi s lupénkou. Proč právě Puntíkový den? Puntík jsme zvolili jako symbol solidarity s lidmi, kteří mají lupénku, autoimunitní onemocnění s projevy viditelnými zejména na kůži. Přestože toto onemocnění není nakažlivé, lidé kvůli neporozumění nezřídka trpí izolací a čelí předsudkům okolí. Nejen Puntíkovým dnem chceme připomínat, že zdravotní stav a pomyslné puntíky na těle nejsou důvodem k vyloučení z kolektivu a obavám z přenosu nemoci.
Drsná kůže, drsná kůra, neznamená noční můra
Ještě před vypuknutím setkání na Pankráci všichni zúčastnění s napětím sledovali předpovědi počasí a trnuli, aby se nevyplnily ty deštivé. Naštěstí sluníčko po celou dobu akce dokreslovalo dobrou náladu jako na objednávku. Přichystali jsme jedenáct stanovišť plných zábavy, hraní, tvoření a výzev. Hlavní roli v nich ztvárnily puntíky, ale ne ledajaké. Každá aktivita měla za úkol naučit děti (a připomenout dospělákům), že přátelství, soudržnost a pomoc ostatním, laskavost a ohleduplnost jsou to nejdůležitější, že překonají a zahojí mnohá trápení i bolesti. To mi potvrdila i sama Alena Havlíčková, nápaditá metodička a učitelka, která všechny aktivity vymyslela a s týmem Puntíkového dne nachystala: „Chci, aby děti věděly a zapamatovaly si, že není důležitý vzhled, jak kdo vypadá, co nosí. Ne materiální věci, ale prožitek, na tom záleží. Na štěstí a radosti být součástí kolektivu, na jedinečnosti společné chvíle. Proto jsem dětem nechtěla připravovat velké věcné ceny a odměny, ale dát jim právě ten zážitek a udělat jim hezké dopoledne.“
Kolem půl desáté začala přicházet první skupinka dětí s doprovodem. Netrvalo dlouho, než se začaly přidávat další. Dvojice dětí si vykračovaly ruku v ruce a bylo znát, že se těší, až začnou objevovat, co se na ně chystá. Na jejich reflexních vestičkách s nápisem vybízejícím k bezpečnému pohybu městem už si lebedily puntíky přidělané ještě před příchodem. Protože podzim pokročil, s dětmi se vyrojil shluk čepiček, které také vyloženě vybízely k „opuntíkování“. Každý dostal ten svůj, celá skupinka však vždy jednotný puntík – to aby se nikdo neztratil nebo nepomíchal. Alena všechny postupně vítala. „Jééé, vy jste tak hezký! Úplná sluníčka! A nebojte se, když dnes nějaký úkol nesplníte, vůbec to nevadí, je důležité jen to, abyste si dnešek pořádně užily!“ V takové atmosféře se nesly téměř dvě hodiny, protože nikomu se nechtělo spěchat pryč. A proč taky! Malovalo se a kreslilo, zdobilo, lepilo, obtiskovalo. Skládalo se puzzle z barevných puntíků, stavěly se hrady a pomalu i sídliště. Počítalo se a vytvářely řady podle velikosti puntíků. Vše do sebe zapadalo, a to obrazně i doslova.
Nadšení, povzbuzování i společné léčení
Děti se zapojily s pořádnou dávkou energie a zájmu, po okolí zněly veselé pokřiky, nové nápady a hecování. Dokonce i na „chycení zajíce“ ze zápalu pro věc a pár ukápnutých slziček došlo. Při puntíkové štafetě se park proměnil téměř ve sportovní stadion, plný fandění i pošťuchování. Na dalším stanovišti děti společně skládaly postavičky z drsných puntíků, představujících ostrůvky na kůži s lupénkou, kterou si tak samy mohly „osahat a poznat“. Poté se týmově pustily do „uzdravování“ kolečky s hladkými povrchy. „Je smutné, když děti kvůli zdravotnímu stavu zažívají odmítání. Praha 4 proto podporuje akci Puntíkový den a pomáhá učit už ty nejmenší, že puntíky na kůži nejsou nic, čeho by se museli bát,“ sdílí svůj postoj radní pro oblast sociální a zdravotní Radek Lacko. Hana Potměšilová, předsedkyně Revenia, k tomu dodává: „V Puntíkovém dni vidím i příležitost, jak dělat mezi dětmi a dospělými osvětu o závažných nejen autoimunitních diagnózách jinak. Nestrašit, ale tak trochu si hrát.“ A to mi věřte, že i dospělé lákalo začít si hrát a vyzkoušet, co se na místě nabízelo – mě tedy určitě!
Divadelní příběh o přijetí do party, bublinková show i tančící lidský puntík
Život výše zmíněným myšlenkám vdechlo divadlo Mašlovačka originálně připraveným a názorným představením, ve kterém postavičky mají zvláštně vyboulené oči, veliký nos nebo na první pohled nezvyklé oblečení; zato je s nimi vždy hezké být a zasmát se, protože jako kamarádi a parťáci jsou ti nejlepší. Nezapomnělo se ani na dětmi oblíbenou trojici maňásků Áju, Háju a Báju. Bája možná proto, že se něčeho bojí? Ale dětí s lupénkou rozhodně nemusí, protože odlišnost není důvodem k odmítnutí! „Chci dětem citlivě a pro ně zajímavým způsobem otevřít téma emocí, zpracování a překonání strachu z nemoci, ale aby se ani nebály říct si o pomoc,“ vysvětluje mi Alena Havlíčková.
Mezi tím vším vyšla duha. Ne přímo na obloze, ale ve velkých krásných bublinách, co dětem každoročně v rámci Puntíkového dne dopřává srdečná a usměvavá Markéta Němcová z Deloitte, která dokonce roky trpělivě vylepšovala vlastní recepturu směsi pro výrobu těch nejlepších bublin! Ale to už s pomocí mikrofonu a reproduktoru Alena svolává poslední opozdilce zabrané do divadélka, aby nepřišli o vytvoření pověstného velkého lidského puntíku, kde se všichni drží za ruce jako projev soudržnosti a solidarity. „To víte, hlasově ustát téměř dvě stovky lidí, to už je opravdu náročné,“ směje se. Letošní puntík navíc ožil ještě písničkou a tancem.
Účast a podpora byla hojná
K pěti nahlášeným školkám z Prahy 4 se nakonec připojila ještě jedna. Nás to nerozhodilo, protože tašek s dárečky od sponzorů jsme měli připravených šest a místa bylo pro všechny také dost! Na děti čekalo překvapení v podobě pexesa, omalovánek, pastelek, vánočních kreativních sad, bublifuků, ale i něco dobrého na mlsání. Dalším příjemným překvapením bylo, že se děti mohou k puntíkatým hrám vracet ještě ve školkách, protože paní učitelky dostanou od Aleny potřebné podklady a návody. Takže kdo něco nestihl v terénu, nemusí ani trochu smutnit!
Na hladký průběh, pořádek a bezpečnost u jednotlivých tvořivých i sportovních stanovišť dohlížely a vše trpělivě vysvětlovaly studentky ze střední a vyšší odborné pedagogické školy, která sídlí na Evropské ulici v Praze 6. Ani letošní ročník jsme neochudili o rozdávání vzorečků kosmetiky blahodárné pro psoriatickou či atopickou kůži. Z hovoru zájemců bylo zřejmé, jak velké množství lidí se potýká s různými nepříjemnými kožními projevy. Však jen lidí s lupénkou v České republice je přes čtvrt milionu! Sama mám za sebou letité trápení a zkušenosti s kožními onemocněními, proto mě hluboce oslovily a dojaly texty a jejich poselství u jednotlivých stanovišť. Na některé z nich se můžete podívat v naší fotogalerii.
Ještě jednou děkujeme školkám za účast, dobrovolníkům za věnovaný čas a pomoc, partnerům za dárečky pro děti a vzorky léčivé kosmetiky. Za podporu akce patří velké poděkování Městské části Praha 4 a radnímu Radku Lackovi za podporu naší akce a místostarostovi Janu Hušbauerovi za její záštitu. Akci podpořila rovněž Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, společnosti La Roche-Posay a CeraVe, Deloitte, Pierre Fabre Medicament a Spolek psoriatiků a atopických ekzematiků. Drobnými dárky pro zúčastněné školky přispěla také společnost Alza.
Těšíme se zase za rok! A moc si přejeme, aby nejen puntíky měnily svět na bezpečné místo plné porozumění a přijetí.
Puntíkový den je celorepublikový osvětový projekt Revenia s přesahem do zahraničí, jehož hlavním sdělením je, že autoimunitní onemocnění lupénka (psoriáza) není infekční. Má tak pomoci zabránit neopodstatněné stigmatizaci lidí s touto diagnózou. Oficiální datum konání Puntíkového dne je totožné se Světovým dnem psoriázy, který každoročně připadá na 29. října, ale jsou s ním spojeny i další aktivity. Jednou z už tradičních akcí je zábavně tvořivé a vzdělávací dopoledne pro děti z mateřských škol, pořádané v pražském pankráckém parku.
Foto: Michal Janků, Revenium
