Už popáté se lidé z byznysu, nezisku i úřadů sešli ve Vodafonu nad tématem zaměstnávání. Sdíleli novinky, nápady i neduhy, a vzájemně se tak inspirovali v dalších krocích, aby se v práci mohli potkávat kolegové s nejrůznějšími diagnózami. Jako tradičně došlo i na technologie a možnost si nějakou z nich vyzkoušet na vlastní kůži.
„Na rozdíl od zažité představy má většina invalidních důchodců neviditelná zdravotní omezení,“ upozornila Hanka Potměšilová z Revenia, když komentovala data tuzemského průzkumu o postojích veřejnosti ke kolegům s handicapem. Povědomí i podpora se sice na pracovištích zlepšují, přesto zůstávají nedostatečné, a dopadají tak na ty nejzranitelnější, což vnímají i tři čtvrtiny dotázaných respondentů.
Převládá přitom obava z konkrétních diagnóz, schematizace a nedocenění práce, nejednotný pohled na příspěvek na zaměstnávání i nepochopení principu invalidního důchodu. Ten rozhodně nemá být místo platu, a tím tedy jediným zásadním příjmem, ale bohužel velmi často je. „Mnoho kolegů pracuje hluboko pod svoje možnosti a nejsou spokojení s výší mzdy, jenže ekonomicky nemají na výběr. Více než polovina zároveň řeší dilema, jestli se větším zapojením nebo lepším uplatněním nevystaví riziku přezkumu invalidity.“
Právě kvůli nesouladu mezi potřebami a realitou zůstávají na obou stranách předsudky včetně těch o zkreslování zdravotního stavu a zneužívání systému. „Právě proto se vyplatí tlačit na reformu systému posuzování, zároveň podporovat přímé zaměstnávání a nepolevovat v osvětě, aby mohla zmizet ta neskrývaná vzájemná bariéra.“
Jana Hlubučková z úřadu práce představila legislativní změny, zmínila tedy podporu v nezaměstnanosti a podpůrčí dobu, stejně jako povinný podíl, který nově více reflektuje přímé zaměstnávání. Kolik firmy tratí tím, že ve svých řadách nemají kolegy s postižením, je od března možné si spočítat na online kalkulačce webu Kariéra bez bariér. Čtenáři tu najdou například i stejnojmenný podcast, nabídku workshopů a další tematické informace a podklady.
„Opravdu tyto stránky všem doporučuji, jsou přehledné a psané velmi srozumitelně.“ Zapadnout by neměla zejména sekce poradců, protože ti pro lidi s postižením běžně mezi zprostředkovateli nejsou, a je třeba se k nim objednat. „Mají velmi dobrý přehled o možnostech uplatnění v daném regionu. Umějí skvěle navést, protože vědí, jak to kde funguje.“
Ve Vodafonu odshora a pro všechny
Nahlédnout stávající zaměstnaneckou praxi dala i Jana Vychroňová z Vodafonu. „Už za Oskara jsme byli velmi otevřenou společností s na tu dobu revoluční firemní kulturou.“ Před pár lety tu pak vyladili program podpory, který staví na tom, co ocení sami kolegové, často bez ohledu na zdravotní nebo rodinný stav. „Proto u nás například mají všichni zájemci možnost zkrátit si úvazek.“ Jako velmi šťastný krok se ukázalo i propagování změn odshora, kdy jsou členové boardu vidět na akcích týkajících se fyzického i psychického zdraví, nebojí se o něm mluvit a spoluvytvářet tak atmosféru bez tabu, která se pak propisuje do života ve firmě i mimo ni. „Může to být i tím, jak stárneme a daná témata se nás více dotýkají. Mě ale moc těší, jak se přirozeně zajímáme o různé komunity a lidi kolem sebe.“
Podobný přístup potvrdila i Kateřina Vančurová, která se ve Vodafonu svěřila, že má úzkosti a panické ataky, a dodnes si cení právě pocitu bezpečí. „Bylo to nesmírně autentické, vnímala jsem takovou tu nevyřčenou podporu. Nemusela jsem nic tajit, ale zároveň se mě nikdo dál nedoptával.“ Rozhodování, co a komu říct, přirovnává ke coming outu. „To se taky dostanete do situace, kdy něco potřebujete uměle naroubovat do konverzace, protože vás už nebaví kličkovat. Nejde o to se přiznat, ale postarat se sami o sebe. A já se teď, když mi hlava nedovolí a potřebuju třeba půl dne volna, nemusím před ostatními tvářit, že jsem snědla zkažené sushi.“
Užitečné aplikace a příběh Huberta Trýsky
Jan Fencl vyzdvihl činnost Nadace Vodafone, ve které od založení rozdělili 250 milionů korun, podpořili přes 500 projektů a dobrovolnickou činností pomohli více než čtyřem milionům lidí. Tři a půl milionu uživatelů si jen v tuzemsku stáhlo aplikaci Záchranka, jejíž vývoj nadace podporuje, spolu s dalšími podobnými digitálními technologiemi se společenským dopadem jako například Bright Sky pro oběti domácího násilí nebo Echo. „Když si nainstalujete Echo, dostanete notifikaci, pokud se ztratí dítě nebo senior. První dvě hodiny jsou totiž v pátrání nejdůležitější nejen kvůli čerstvým stopám, ale taky proto, že za tu dobu se dá z České republiky odkudkoliv odjet za hranice.“
V Laboratoři Nadace Vodafone pomáhají na svět prospěšným projektům. Podpořili i výrobu myoelektrických protéz na míru, o kterých promluvil Hubert Trýska a jejichž princip bylo možné si o přestávce vyzkoušet. Hubert přišel před devíti lety při autonehodě o pravou ruku. „Jako umělecký kovář jsem měl velmi bohatý a pracovně nabitý život plný cestování a ani jsem nemusel řešit žádné hypotéky.“ Když se probral na lůžku, měl tou dobou roční dcerku a viděl, jak situace dopadá na celou rodinu. Musel se i za pomoci odborníků postupně popasovat s mnoha věcmi, jak praktickými, tak psychickými.
Jednou z těch, co ho přišli v rekonvalescenci povzbudit, byla mladá žena s několika protézami. „Jenom tam tak seděla, mlčela a já nevěděl, jestli to náhodou není jen další z mých představ, které se mi po měsíci v umělém spánku různě prolínaly s realitou. Je to, jako když z knihy vytrháte několik kapitol.“ Jenže zážitek na něj zapůsobil natolik, že když ho po letech požádal kamarád lékař, aby šel podobně motivovat mladého pacienta po amputaci, váhal jen chvíli. „Býval jsem zalezlý jako jezevec, a najednou jsem uviděl smysl v tom dávat tuhle okamžitou zpětnou vazbu a vlastně i naději ostatním.“ Ne náhodou je to tak hlavní aktivita jeho nadace.
„Když přijdete o ruku, zažíváte zvláštní stavy, i kdyby jen to, že se vám změní držení těla, nejste totiž vyvážení. Protéz je několik typů, každá z nich má něco do sebe. Myoelektrická je technologicky top, ale musí se to s ní umět.“ Když se ohlédne zpět, ví, že se v nemocnici bál, že přijde o všechno. „A vidíte. Aspoň jsem měl čas se oženit, k dcerce máme i syna, ani pracovně se vůbec nenudím. I ta kovařina mi díky hradu Helfštýn zůstala, i když už jen rekreačně, protože si na levačce musím hlídat zátěž.“
V Amazonu s parťákem, podporou a obrázky
Více než desetiletou spolupráci byznysu s neziskem představila Eliška Kulhová z Amazonu. Krátce zmínila i zaměstnance s mentálním handicapem, ale věnovala se hlavně neslyšícím, kteří tu díky Tichému světu mají na balení a přípravě zboží velmi hezky nastavené podmínky. Nemusí dělat ani pohovor a jdou po pětičlenných skupinkách na první testovací týden rovnou na pracoviště. Mají k sobě tlumočníka a buddyho, tedy parťáka připraveného poradit. Jsou přitom v jasně odlišených tričkách nebo vestách, v orientaci jim pomáhají různé obrázky. „Kolegové chodí na čtyři dny v týdnu, postupně jsou na svých stanicích naprosto soběstační s často velmi vysokou výkonností. Zatím tedy nemají kam kariérně růst, pokud nechtějí dělat instruktora, ale to se může v budoucnu změnit.“
Foto: Michal Janků
