Už dávno nestojím o to, aby se mnou ostatní zacházeli jako se zdravou, tedy jako s tou, které fyzicky vůbec nic není. Protože je. Ano, čtete správně. A čtěte prosím dál, ať to nezůstane bez kontextu.
S dětskou mozkovou obrnou se nikdy nebudete nudit. Ono je úplně jedno, že máte dvě ruce i dvě nohy. Velmi často totiž nevíte, jak je použít a zkoordinovat. Zatímco okolí žije s pocitem, že máte sice divnej, ale v zásadě snesitelnej ortopedickej problémeček, vy velebíte neurony, ty šéfujou všemu.
Poznejte s námi zajímavé lidi, kteří se našli ve světě umění. Malují, fotí, modelují a tvoří. Nahlédněte do životů, ve kterých svou roli hraje i diagnóza roztroušené sklerózy. Možná se dozvíte i věci, o kterých se běžně nemluví. Zjistíte, že autoři výstavy Cesta za duhou mají co říct, a také to dělají. Po svém. Pár řádky, jedinečným jazykem, několika obrázky, nebo i beze slov. S grácií i talentem. Tak se začtěte a nechte se strhnout. Představujeme
Mám kamaráda všeuměla. Stojí právě v koupelně, na jednom ze dvou suchých ostrůvků. V tričku, bez ponožek a kalhot, co si nechce zmáčet. Nemám čas se červenat, jsem v nouzi. Moje pračka proti mně něco má.
Vlezu do výtahu. Klesám osudu i podlaží vstříc. Nasaju vůni manga s karamelem, málem to se mnou flákne. Hledám zdroj, ale ovoce, cukr, ani vařič tady nejsou, dokonce ani samička v oparu. Omámená jsem tu teď já, kontraproduktivně. Jako bych nevrávorala už dost.
Nemá ruce, ale po večerech štrikuje overaly. Nemá nohy, zato staví běžecký trofeje i na madlo dveří. Je obézní, ale zbohatl na sérii kuchařek o čokoládě bez tuku, cukru, kakaa a kalorií. Jupí.
Zastavíme na Žebráku a do auta naskakuje rozesmátá Jana Chvojková. „Ještě jsem chtěla jít domů něco koupit, to už asi nestihnu,“ spustí už s jednou nohou skoro na řadicí páce. Cestou do berounského Klubíčka se dozvídáme, co všechno je u Chvojkových nového.
„Vážený zákazníku, děkujeme vám za nákup výrobku nové generace. Věříme, že budete s jeho kvalitou spokojeni. Nyní vyčkejte na zprávu od svého dopravce.“ Nechce se mi vyčkávat. Můj dopravce by mi totiž nejradši naskenoval sítnici, balíček prohodil oknem dodávky a frčel za dalším kšeftem.
Revenium společně s magazínem Reportér za partnerské podpory Českomoravské stavební spořitelny (ČMSS) právě rozjelo jedinečný celoroční projekt, v němž pomůže konkrétní rodině vyřešit mnoho životních zádrhelů způsobených zejména zdravotním stavem tatínka a starší dcery. Zároveň jim odborníci z různých oblastí pomohou zorientovat se v sociálně právní problematice tak, aby netratili na tom, že se chtějí plnohodnotně zapojit a zajistit sobě i svým dětem hezký život. Rodinu Chvojkových tak čeká mnoho konkrétních změn,
Podívá se na mě a hledá ta správná slova. „No, ono je to asi těžký, když máš… když jsi… neuraž se…“ Tak schválně. „Když jsi omezená, chápeš,“ vychrlí nakonec a sklopí oči. Chápu. Neudržím se a začnu se smát. On taky. „Promiň, nevím, jak o tom mluvit, je mi to blbý.“
