Dnešní sloupek se ponese v odlehčeném duchu. Tedy odlehčeném pro čtenáře. Protože jestli jste někdy měli co dočinění s vázáním květin z velkoskladu, budete se při vzpomínkách potit podobně jako já.
Hledík… ehm… myslíte antirrhinum?
Když jsem před deseti lety vázala květiny na floristickém kurzu, dozvěděla jsem se důležitou věc. Že květiny ve skladu se nekupují po jedné, ale třeba po padesáti kusech. A že je tam najdu jen pod latinskými názvy.
V tu chvíli mi došlo, proč do té doby prodavačky v květinářství vždycky nasadily výraz naprostého zoufalství, když se jich zákazník zeptal, jestli náhodou nemají hledíky.
Prodavačka v květinářství totiž zná název, pod kterým květiny přijdou. Takže od začátku do konce je to jen a pouze antirrhinum. Do květinářství taky nikdo neobjedná ze skladu bodlák. Dodávkou jezdí jen eryngium. Naštěstí existují květiny, které mají mezinárodní názvy. Třeba taková gerbera nebo lilie. Ty vždycky dokázaly vrátit zoufalství zpátky do šuplíčku, zatímco pod pultem se do Googlu klepal latinský název hledíku.
Vyberte jazyk… „English, please!“
Pokud si říkáte „to je dobrý, tohle není žádné drama, ze kterého bych se měl potit,“ pak věřte, že tady jsme se teprve rozehřívali.
Když už si florista – nováček – myslí, že se prokousal názvy květin, které tak nějak často objednává přes telefon nebo mail, stane se, že dostane ve skladu přístup k webshopu. To je místo, jež je propojené s pěstitelskou burzou v Nizozemsku a florista si tak může nakupovat květiny sám podle zadaných kritérií.
Nadšeně zadává svoje přihlašovací jméno a heslo a z výběru všech dostupných jazyků volí samozřejmě češtinu. Raduje se, jak je ten webshop kosmopolitní a v ten moment na něj vybafne toto:
Nevadí, asi ta čeština ještě nedoplula všude, ale nějak se přece zorientuje. Proto rozklikne složku dekorací a začíná opravdu na férovku plakat.
V hrůze se rychle odhlašuje a při opětovném přihlášení zadává místo češtiny angličtinu. Kupodivu se na nabídce nezmění vůbec nic. Rychle zvolí kolonku „Oasis“, protože tahle značka aranžovací hmoty je to jediné, co ve směsi anglicko-německo-holandského slovníku poznává.
Na řadu pak přichází opět kamarád Google překladač a floristu hřeje, že někdo pláče zoufalstvím s ním…
Nedá se nic dělat. Je potřeba se naučit holandské názvy a občas stylem pokus-omyl najít to, co hledá. Po nějaké době už si hrdě zapisuje, že aranžovací hmotu najde pod názvem Steekschuim a výživu na květiny jako Verzorging. Howk!
Tlačítko „vysypat košík “ je kde…?
S nadějí se pak florista vrací do sekce „Blumen“, kde je trochu víc kovaný, protože latinské názvy květin už ovládá o dost lépe! Tady na něj čeká poslední úder na solar.
Znáte takové to hezké tlačítko u všech e-shopů. Naházíte si všechno do košíku, pak se zhrozíte, kolik to stojí, a začnete mazat jednu nepotřebnou položku po druhé.
Ne tak na květinovém webshopu. První část je stejná. Naházíte všechno do košíku. Pak se zrhozíte, kolik to stojí. A následně zjistíte, že už to smazat nejde, protože to bylo expedováno ze skladu a druhý den poputuje kamionem do Čech.
Takže druhý den si doma vyzvednete dvacet růží. A k tomu třicet svazků eukalyptu, který jste vůbec nechtěli. Ale aspoň to bude doma hezky vonět, když už nic jiného.
Závěrem?
Pokud potkáte někoho, kdo místo „hele, zlatobýl!“ řekne „podívej, to je krásný solidago!“, vězte, že je to květinář, naprosto domestikovaný ve floristickém světě a politujte jeho peněženku. A taky jeho Google překladač. Všichni tři si totiž určitě aspoň jednou dali pořádně do těla!
Foto: Pixabay
