Prší, chladne, to chce romantiku. Klidně i ve filmech, i když tam je ta holčičí role kouzelně předvídatelná, občas dost neživotná a tou bezstarostností asi i návyková.
Hlavní hrdinky vždycky ovládají nějakou kutilskou nebo kuchyňskou věc (vrtačka, sekáček, jogurtovač) a vypadají přitom nenuceně sexy i v drdolu a brejlích. Mají džíny s laclem, po ruce imbus i kladivo a zvládnou odvzdušnit topení. Nikdy k nim neleze nikdo pochybnej štelovat okna, opravovat myčku nebo odečítat vodoměr. A pokud jo, vyklube se z toho rande a vztah, nově otevřenej krámek s větrníky, nebo aspoň let balonem.
Tyhle holky nikdy nelepí odpadlé věšáčky, neshánějí elektrikáře ani se nebojí otevřít poštu. Nehledají moudra v knihách, a když, tak kvůli poznámkám milované babičky. Pokud se jim rozpadá byt, dům nebo život, je to k dobru věci, pošťouchne je to ke změně. Potkají pak ztraceného člena rodiny nebo začnou ze zoufalství skládat origami, a objeví tím díru na trhu.
Kráska v nesnázích je zkrátka rozkolísaná tak akorát. Nešikovná jenom někdy a někde, zato nezávislá vždycky a všude. Kamera, klapka, jedem! Fascinující je, že i ta plachá a nemluvná zná lidi, co mají kontakty, minivan, chatu na severu, instalatérskej kurz a vlohy pro feng-šuej. Všichni sice nemají všechno, zato bez výjimky umějí telefonovat, vyslechnout a nementorovat. A hlavně přijít s kuřecím vývarem přesně ve chvíli, kdy to u ní doma zavání hádkou nebo tvůrčí krizí.
Na sobě má děvče obvykle něco, co může efektně čechrat vítr. Takže buď dlouhé vlasy, nebo šátky a šály, které si během rozhovorů motá a vrší na jinak fádní bílé tričko. K tomu hluboko ve skříni schovává rudou rtěnku a šaty z maturitního plesu, které vynese na charitativním firemním večírku, kde ji on požádá o schůzku nebo rovnou o ruku. Nikdy předtím sice neměla ani lak na vlasy, natož silonky, ale i tak to dá s grácií.
O tom, že holky dělají i věci, co nemají přesah, nikde ani ťuk. Že někdy koukají tiše do zdi a nevěří, kam se to dostaly a jak z toho ven. Že si vyčítají sáček brambůrků, pětikilo za drogérku nebo vstřícnost k někomu, kdo za to fakt nestojí. Že se trápí tím, co nemůžou ovlivnit, a že je budí věty i pocity z minula. Že chtějí být střídavě samy sebou i někým jiným. Že sní o opuštěném ostrově, ale jedině s těmi správnými lidmi. Že by si přály odpočinout, a přitom toho potřebují tolik stihnout. Že se někde uvnitř bojí, že už skončily, tak radši zase nějak začnou.
Nanovo. Hezky. Správně. S noblesou a tak, aby na nich aspoň něco dekorativně vlálo.
Takže si udělají kafe, zachumlají se do deky a pustí si pro představu romantickej film.
Foto: Pixabay
