Poprvé jsem vážně onemocněl a byl hospitalizovaný s duševním onemocněním ještě během studia na vysoké škole v roce 2002. To bylo v době, kdy se v internetu teprve začaly objevovat první sociální sítě. Facebook v té době ještě ani neexistoval – uvádí se, že vznikl na doméně thefacebook.com 4. února roku 2004. Osobně jsem tehdy uživatelsky experimentoval s první českou sociální sítí, která se jmenovala Cyberspace. Mimochodem, tato síť, byť už dnes prakticky mrtvá, funguje na doméně cyberspace.cz dodnes. Já ale už od doby své první hospitalizace přemýšlím o tom, jestli se na mém tehdejším duševním onemocnění nemohlo nějak podepsat právě „užívání“ sociální sítě? Je možné, že digitální online svět může mít na psychiku člověka negativní dopad?
Odpověď zní: bohužel ano. Ostatně asi nebude úplná náhoda, že se u online aplikací hovoří o užívání a uživatelích, stejně jako se užívají drogy (ale i léky). Kupříkladu odborný článek publikovaný v roce 2023 v časopise Česká a slovenská psychiatrie krátce uvádí zjištění naznačující, že „používání sociálních médií může být u vybraných skupin populace spojeno s negativními účinky, jako jsou deprese, úzkost a snížená životní spokojenost“. Rád bych se však na dopad užívání online médií podíval ze své vlastní zkušenosti. Mám i trochu (hypotetické) podezření, že masivní rozšíření sociálních médií má už také masivní a globální negativní dopady na duševní pohodu celé společnosti. V čem vidím klíčový problém?
Podle mě je jedním z problémů paradoxně hlavní vlastnost sociálních médií: nepřítomnost hranic. Jsme si skutečně jistí, že psát cokoliv a číst cokoliv od kohokoliv a kdekoliv je pro lidskou psychiku přirozená situace? A zároveň: je to vůbec zdraví bezpečné? Ono ani nemusí jít o zcela cizí osoby, které vám do vědomí připlují prostřednictvím přesdílení někým vám známým, ale může to být i příspěvek nebo komentář vám známých lidí, se kterým si váš vnitřní svět neporozumí. Prostě vám známý či blízký člověk napíše nebo přesdílí něco, co vás rozčílí. Jaký to má dopad na vaši psychiku? Tak například: vyplavení stresových hormonů (kortizol, adrenalin), zvýšení krevního tlaku a tepové frekvence, zrychlený dech, napětí svalů, zvýšené pocení, zúžení cév… To vše je přirozenou reakcí, které jsme byli v průběhu historie vystavováni, leč pouze krátkodobě. Ale v současné době tomu čelíme prakticky nepřetržitě a navíc dobrovolně. Zdravotní dopady návykové konzumace toxických informací jsou pak nasnadě: od onemocnění kardiovaskulárního systému (arytmie, hypertenze) přes poruchy imunitního systému (častější infekce, chronické záněty), trávicího systému (žaludeční vředy, střevní onemocnění), nervového systému (bolesti hlavy), kožních problémů (ekzémy, akné), reprodukčního systému (snížené libido, erektilní dysfunkce) až po celkové psychické funkce organismu (poruchy spánku, poruchy příjmu potravy, chronická únava)… Stojí nám pak ty (a)sociální sítě za ten stres?
Pokud byste se vysloveně nechtěli začít zbavovat závislostí na sociálních médiích, měl bych pár doporučení. Naučte se dobře využívat osobní prevenci před toxickými informacemi: nepříjemné zprávy a informace i od blízkých přátel IGNORUJTE – nezaměřujte na ně svou pozornost a v žádném případě na ně aktivně nereagujte. Reakcí pouze zvyšujete dosah toxických informací, které předáváte sítí dál, a tím je posilujete prostřednictvím učících se algoritmů. Naučte se pracovat se svou pozorností tak, abyste na informace, které vám nedělají dobře, svou drahocennou pozornost neutráceli. Naopak reagujte na příspěvky, které se vám skutečně líbí. Časem si tak vytvoříte díky algoritmům pro sebe příjemnější prostředí. Zadruhé: pokud už reagovat musíte, například na zjevně nepravdivé informace, tak jako aktivní obranu před toxickými informacemi používejte HUMOR. Toxickým informacím se můžete vysmát, znevážit je sarkasmem nebo ironií. Nic jiného si nezaslouží, protože toxické informace jsou jako pomalý jed ve vašem těle i duši – jako například olovo. Ta metafora není ani zdaleka nepřiléhavá. Dlouhodobé vystavení se toxickému olovu vyvolá kardiovaskulární problémy, poškodí nervový systém, u dětí naruší vývoj a způsobí poruchy učení. Stejně tak působí dlouhodobé vystavování se stresu prostřednictvím toxických informací na sociálních sítích. Ale co budu dál povídat: prostě nechtějte chytit toxickou myšlenku. Vezměte to jako varování neministra zdravotnictví: závislost na sociálních médiích může způsobit duševní onemocnění!
Foto: Pixabay
