Když někdy přemýšlím o různých lidských hodnotách, ve vzácných chvílích se moje fantazie vytočí do vyšších obrátek. Samozřejmě, moje fantazie jsou zcela mimo realitu. Na mimoně už mám i úřední certifikát, takže není pochyb o tom, že i dnešní fantazie budou pořádná magoří jízda. V minulosti jsem si vysloužil poměrně dost různých přezdívek: od magora až třeba po ezodebila. Ale musím zároveň připustit, že být bláznem může mít aspoň jednu výhodu – můžete si myslet, co chcete, říkat a psát, co chcete, a nikdo vás nemusí brát vážně. Řadím se tedy mezi podčlověky. Existují ale pochopitelně i obyčejní lidé a samozřejmě vyzdvihněme superčlověka.
1. Superčlověk
Superčlověk je specifický tím, že má nejvyšší hodnotu a stojí nad všemi ostatními. Superčlověk je pouze jeden, pohlavím muž. Nad superčlověka není, ale aby to nebylo podezřelé, tak veškeré vlastnosti superčlověka lze ztotožnit pouze se stvořitelem nejvšemocnějším, ze kterého superčlověk čerpá všechny své nadzázračné schopnosti. Stvořitel mu zkrátka jeho superschopnosti daroval, neboť superčlověk jím byl vyvolen. Superčlověk ve stvořitele věří a pravidelně se k němu modlí. Superčlověk se velmi rychle pohybuje, takže v krátkém čase zvládá mnohem více než jiní (pod)lidé – pro superčlověka má díky jeho superrychlosti den více než 24 hodin. Superčlověk má obvykle mnoho potomstva, tři potomci jsou určitě málo, může jich být pět a více. Teoreticky superčlověk může mít i tzv. levobočky, ale dokázat to nelze. Superčlověk totiž jasně určuje, o čem se může myslet, psát a hovořit. Superčlověk miluje moc – pohybuje se tedy mezi elitami politiků, ale může se proměňovat i v zámožného zemědělce, průmyslníka či obchodníka. Superčlověk vládne ostatním obyčejným lidem, kterým je po právu za vzor. Kdokoliv by si dovolil superčlověka urážlivě zesměšnit, toho neváhá nechat pranýřovat. Nicméně k superčlověku patří hlavně všechny dobré vlastnosti: je věrný své ženě – ploditelce jeho potomstva (superdomovnice), stará se o své hmotné i nehmotné statky, navštěvuje obyčejné lidi nezřídka v přestrojení, aby se ujistil o jejich pověsti. U příležitosti různých svátků superčlověk obdarovává obyčejné lidi, aby se na něj myslelo jen v dobrém. Superčlověk umí také spravedlivě trestat. Obětí jeho spravedlivé zloby, jak už bylo řečeno, může být kdokoliv, kdo si jej dostatečně neváží nebo se do něj dokonce naváží. Superčlověk také vládne veškerými vlastnostmi a charaktery obyčejných lidí – může létat do vesmíru, ale když uzná za vhodné, dokáže řídit třeba jen obyčejný traktor. Stejně jako řada obyčejných lidí.
2. Člověk
Člověk obyčejný se proti jedinému superčlověku vyskytuje v hojném počtu. Obyčejný člověk se klaní před superčlověkem, jako k vyvolenému všech lidí se k němu modlí, velebí jeho vlastnosti, přináší mu obětiny v podobě drobných dárků nebo výběru jakkoliv vysokých daní, a když je nejhůř, lidé neváhají za superčlověka položit svůj život. Nikdo jiný totiž nesmí jejich vymodleného superčlověka znevažovat, zesměšňovat či jinak ohrožovat! Obyčejní lidé se touží se superčlověkem zcela ztotožnit. Zkrátka chtějí být jako on, a tak se oblékají do podobných obleků, zdobnými předměty mu zblízka i zdáli kynou při různých slavnostech a mezi sebou směňují vše za vše, co se jen trochu superčlověku podobá. Obyčejní lidé touží po letech do vesmíru v doprovodu superčlověka, pohybují se v automobilech podobné značky jako on, holdují stejnému jídlu i pití jako superčlověk a nezřídka mluví stejným jazykem a napadobují jeho gesta. Protože obyčejní lidé se tak snaží napodobit superčlověka, je mezi nimi velmi málo rozdílů. Někdy dokonce obyčejného člověka od superčlověka ani nelze rozeznat, neboť, jak už bylo řečeno, superčlověk někdy sám navštěvuje obyčejné lidi v přestrojení. Všichni obyčejní lidé jsou si velmi podobní. Jedna z vlastností obyčejného člověka však mezi nimi vyniká: nesnáší podlidi. Obyčejní lidé, když nemohou nic jiného, alespoň podlidi zcela ignorují. Jinak je běžně označují různými nelichotivými přívlastky a při setkání obyčejného člověka s podčlověkem to zpravidla nedopadá pro podčlověka dobře.
3. Podčlověk
Podčlověk nepatří mezi obyčejné lidi, protože se obyčejným lidem nějak vymyká. Zatímco k superčlověku se obyčejní lidé s obdivem hlásí, podčlověkem nechce být nikdo. Obecně je podlidí poměrně málo, avšak přesný počet není znám – některé prameny uvádějí okolo 4 %. Podlidé se totiž rádi ukrývají. Podčlověka tudíž můžete spíše objevit v různých tzv. vyloučených lokalitách, jako jsou zříceniny domů, husté lesy, staré doly nebo kanalizace obyčejných lidí. Podlidé se živí výhradně rostlinnou stravou, takže je můžete potkat také v doprovodu různých ptáků, prasat, dobytka, řidčeji také psů, toulavých koček, v řadě jiných zemí také opic. Podlidé mluví zvláštním jazykem, jsou proto velmi nečitelní nebo nesrozumitelní. Podlidé také nezřídka mají různé tělesné vady – výjimkou nejsou pokřivené končetiny, vypoulené oči, chraplavý hlas, mohou i mocně slintat. Podlidé také silně páchnou! Poznáte je podle jiné barvy kůže, očí, vlasů či nehtů, než mají obyčejní lidé. Ti pro podlidi často vyhrazují různé rezervoáry, protože se mezi obyčejnými lidmi šíří zvěsti o nakažlivých chorobách. O podlidech se také vyprávějí další hrůzostrašné historky – kupříkladu nemívají potomstvo, protože sexuálně obcují s ostatními podlidmi stejného pohlaví. Říká se také, že podlidé mohou trpět ošklivou pedofilií. V minulosti se obyčejní lidé pokoušeli podlidi léčit, avšak s nevelkými úspěchy, takže v současnosti se podlidé obvykle převychovávají ve zmíněných rezervoárech. Reakce obyčejných lidí při náhodném setkání s podčlověkem se pohybují mezi přehlížením (nevidím tě, neexistuješ!), přes úšklebky či verbální projevy (padej, chcípáku!) až po fyzické napadání (zabít je málo!). Podlidé jsou zkrátka pro všechno dobré málo, zatímco pro všechno zlé až moc. Závěrem lze pouze shrnout, že podlidé jsou prolezlí všemi možnými duševními nebo tělesnými nemocemi. Pardon, podlidé fakticky ani žádnou duši nemají.
Foto: Pixabay
