Je téměř polovina dubna. Jaro klepe na dveře, ale zdá se, že důvody k oslavám příliš nejsou. Kromě více než rok trvající pandemie přibývá rovněž duševních onemocnění – zejména úzkostí a deprese. A aby toho nebylo málo: právě v dubnu bývá podle dat z výzkumů nejvíce sebevražd. Tímto článkem bych se ráda podívala na problematiku trochu blíže a ozřejmila fakta. Jak to s docela rozšířenou depresí a zvýšeným rizikem sebevražd teď je?
Na začátku by se hodilo depresi definovat, ačkoliv předpokládám, že nějakou ideu většinová společnost má. Deprese je závažné duševní onemocnění, které je charakterizováno pokleslou náladou, stavy smutku, beznaděje a sníženou energií. Tyto stavy musí trvat déle než 14 dní a v závažných případech se mohou objevit myšlenky na sebevraždu či suicidální pokusy. Pokusy o sebevraždu ovlivňuje řada faktorů a prezentace v médiích je jedním z nich. Řeč je o tzv. Wertherově efektu, který říká, že lidé vědomě či nevědomě napodobují věci, které slyšeli, viděli nebo o kterých se mluví. Efekt je pojmenován podle slavné knihy Utrpení mladého Werthera od Johanna Wolfganga von Goethe, která byla napsána v 18. století a po jejímž vydání stoupl počet sebevražd. Čtenáři napodobovali čin hlavního literárního hrdiny a obdobně tomu může být i v případě médií. Je proto potřeba být obezřetný jak o citlivých tématech veřejně hovoříme.
Faktem je, že celkově jarní měsíce (březen a duben) bývají v posledním pětiletí obdobím s největším počtem sebevražd. Psychologové si to vysvětlují tak, že na jaře má pochmurnou náladu jen někdo, zatímco v zimě je to více běžné. Černým myšlenkám nepřispívá paradoxně ani slunné počasí. Lidé léčící se s depresí vypovídají, že je právě všeobecné veselí a dobrá nálada jejich okolí irituje. Alarmující jsou rovněž čísla. V České republice si ročně vezme život až 1500 lidí (zhruba 4 denně), což je nad průměrem Evropy. Vyplývá to z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ), který má data o počtu sebevražd od roku 1876. Čeští muži páchají sebevraždy čtyřikrát častěji než ženy. Jedním z možných vysvětlení je domněnka, že muži jsou vychováváni k potlačování emocí (kluci nebrečí) a očekává se od nich výkonové chování (zaměstnání, zabezpečení rodiny), což může být velký tlak, který ne každý vyhodnotí jako zvládnutelný.
Na zlepšení situace u nás se přitom pracuje. V srpnu loňského roku Ministerstvo zdravotnictví České republiky zveřejnilo Národní akční plán prevence sebevražd 2020–2030. O problematice informuje rovněž Národní ústav duševního zdraví, který vydal veřejně dostupný Manuál pomoci při riziku sebevraždy. Nutno také dodat, že suicidální myšlenky či pokus o sebevraždu jsou symptomem deprese. Nedá se tudíž příliš mluvit o svobodném rozhodnutí jednotlivce. Na vině je chemická imbalance, především nedostatek hormonu a neurotransmiteru serotoninu. Nutno rovněž dodat, že deprese je nemoc a měla by se léčit. Ani ona není zapříčiněna charakterovými vlastnostmi nemocného, není ovlivnitelná vůlí a není to lenost, jak si většinová společnost často myslí. Ačkoliv se můžeme bavit o okolnostech a doporučeních v rámci prevence, v případě, že deprese propukne, není to naše chyba a neměli bychom si to vyčítat. Naopak častý kolotoč výčitek, sebeobviňování a ruminace (ulpívavé myšlení) je dalším příznakem deprese. Na odbornou pomoc se lze obrátit v řadě míst v republice, přehled dostupných linek podává například nezisková organizace Nevypusť duši.
Myslím, že lze konstatovat, že situace kvůli pandemii koronaviru ještě nějakou dobu nebude příliš příznivá. Stav se nelepší a zvýšený výskyt depresí či suicidálních pokusů lze očekávat. Měli bychom si proto o to více všímat varovných signálů rozvoje duševních onemocnění. Mezi ty patří stáhnutí se do sebe, sociální izolace, ztráta zájmu o koníčky, poruchy spánku či agresivita. Asi vás nepřekvapí, že toto všechno zažíváme pravděpodobně skoro všichni kvůli koronaviru. Vedle prevence a psychohygieny je proto také dobré zohledňovat kontext, v němž se nacházíme. Spousta dříve patologických věcí může nyní nabývat podoby nové normy – například výskyt deprese, o které se zde bavíme. Pokud se občas cítíme podráždění či unavení, můžeme to v klidu připsat nejisté koronavirové prognóze. Důležité však je všímat si ohraničenosti a času – zlaté pravidlo 14 dnů. Jak už jsem psala, pokud se cítíte špatně déle, vyhledejte odbornou pomoc na výše zmíněném seznamu dostupných míst. Přeju nám všem prosluněné dny venku i na duši a pořádnou dávku síly a optimismu.
Foto: Pixabay
