Zpráva, že prezident České republiky Miloš Zeman používá k pohybu vozík, rozvířila už tak bouřlivé vlny sociálních sítí. Nejde přitom o nijak zásadní informaci; Miloš Zeman už je starší člověk, i předtím měl problémy s pohybem a používal k chůzi berle, takže to nikoho asi nemohlo překvapit.
Ale to neznamená, že by byl prezident ušetřen výsměchu či dokonce takzvaných hejtů. „Loool, Zeman už vůbec nechodí! To je teda prezident! Požadujeme rezignaci!!“ A tak dále a tak podobně.
Titíž lidé kritizovali prezidenta za jeho slova o inkluzi na školách. Tak proč se najednou strefují do postižení? Nejde mi to do hlavy.
Tedy, ono to vlastně smysl dává. Jedná se totiž o účelovou argumentaci. Nemáme někoho rádi, a tak si ho hezky pohejtíme jakýmikoliv prostředky bez ohledu na to, komu dalšímu to ublíží.
Možná namítnete, že vzhledem k tomu, že se prezident zachoval k někomu nehezky, by sám měl ochutnat vlastní medicínu. Jenže on ji neochutná. Pochybuji, že Miloš Zeman ve volných chvílích surfuje na Facebooku, ale i kdyby ano, nemá se čeho bát, protože je těžce za vodou.
Před třemi lety činil plat prezidenta ČR 250 tisíc korun a k tomu měl nárok na náhrady i ochranku. Spousta lidí, kteří mají nějaké postižení, se potýká s nezaměstnaností, nízkými odměnami nebo prací, jež neodpovídá jejich kvalifikaci. Jsou ve větší míře ohroženi násilím, chudobou i bezdomovectvím. Miloš Zeman je na tom ještě dobře.
Čím víc se však budeme tvářit, že lidé používající vozík (nebo jakoukoliv jinou pomůcku kompenzující pohyb) jsou něco nepatřičného, tím horší to pro ty lidi bude. Bude pro ně těžké najít uplatnění nebo vůbec působit jinak než jako zjevení. Ano, možná budete mít super pocit, jak jste to natřeli nějakému vysokému politikovi, ale tomu to bude jedno. Těm deseti- až statisícům dalších lidí však nikoliv.
Foto: Pixabay
