Komplikovaná a nepředvídatelná nemoc může člověka srazit do kolen, nebo najde sílu se zvednout a jít dál. Takovým příkladem je Naďa Nováková, jež se z pacientky s roztroušenou sklerózou stala organizátorkou aktivního života.
Roztroušenou sklerózu lékaři Nadě Novákové diagnostikovali už před šestadvaceti lety. „Ale první příznaky nemoci, například brnění v rukou, poruchy koordinace, horší pohyblivost, jsem už pociťovala asi dva roky předtím. Pracovala jsem na tehdejším enháčku (pozn. red.: dnešní huť Liberty Ostrava) jako elektromechanik. Zpočátku jsem se s diagnózou nesmiřovala vůbec lehce. Hodně mi pomohl neurolog, který mě zpočátku léčil. Řekl mi, že nějaké lamentování je zbytečné, a to, jestli skončím na vozíku, bude záležet z velké části na tom, jak se k nemoci postavím. Dodnes jsem mu vděčná,“ říká usměvavá žena.
Poté už se o Naďu začala starat lékařka Olga Zapletalová z Fakultní nemocnice v Porubě, která patří mezi přední odborníky na léčbu roztroušené sklerózy. „Nejen že to je špičkový odborník, ale je nesmírně vnímavá a citlivá. Při každé kontrole či jiném setkání umí pohladit i duši,“ pokračuje Naďa Nováková, a jak je pro ni typické, nemluví moc o sobě, spíš o lidech z okolí. Rychle ještě dodává, že v případě lékařů, kteří se o ni starají, měla obrovské štěstí.
Z pacientky šéfkou Rosky
O tom, že existuje pacientské sdružení Roska, se Naďa dozvěděla v polovině 90. let. „Postupně jsem se seznamovala s lidmi, kteří tuto organizaci v Ostravě vedli. Začala jsem se daleko více zapojovat do práce tohoto pacientského sdružení a v roce 2003 jsem se stala i jeho předsedkyní,“ vzpomíná. Místo role „nemocného“ jí tak připadla nelehká úloha organizátora řady akcí.
„Před tím zhruba čtvrtstoletím se ještě kladl důraz na to, že lidé s roztroušenou sklerózou potřebují klid a odpočinek. Trend, že i pacientům s touto nemocí pomáhá udržet se ve formě aktivní život, sportování v rámci jejich možností a třeba výlety do hor či za poznáním, byl teprve v počátcích. Časem se také podařilo vyvinout nové léky, které velké části pacientů umožnily vést běžný život delší dobu. Bohužel ne všem, pořád jsou i případy, kdy je nemoc agresivní a na vozík upoutá mladého člověka velmi rychle,“ poznamenává šéfka ostravské Rosky.
Mít štěstí na lidi
Za uplynulých sedmnáct let už Naďa Nováková připravila pro členy ostravské Rosky a jejich rodinné příslušníky aktivit nepočítaně. Nechybějí mezi nimi například plavání, cvičení, hipoterapie, rekondiční pobyty, výlety do přírody a spousta dalších akcí včetně návštěv zámků, hradů, dalších památek či divadelních představení. Velký zájem bývá i o setkávání s rodinnými příslušníky lidí, kteří roztroušenou sklerózou trpí. „Pořád se snažíme oslovit i mladé lidi, roztroušená skleróza totiž postihuje spíše mladší generaci. Je to však obtížné, někteří si k nám cestu najdou až po několika letech. Další vůbec. Naopak se musíme pochlubit, že k nám chodí i několik mužů, kteří jsou zdraví. Dříve se do aktivit Rosky zapojovali společně se svými manželkami, jež nemoc postihla. A ti chlapi se do našich akcí zapojují, i když jejich ženy už bohužel mezi námi nejsou,“ říká s úsměvem o „zdravých roskařích“ Naďa Nováková. Dodává, že i při práci v Rosce se jí potvrdilo, že má štěstí na lidi. „Hodně pomáhá například naše účetní Mirka Paskonková a tým nejbližších spolupracovníků. Velkou oporou je můj manžel a celá rodina. Bez jejich podpory bych to všechno určitě nezvládala,“ dodává s tím, že velkou oporu má Roska i v lékařích ostravské Fakultní nemocnice Olze Zapletalové a Pavlu Hradílkovi.
Neptám se, co mi nemoc vzala, ale co mi dala
Největší radostí Nadi Novákové jsou v současnosti čtyři malá vnoučata. Sympatická a obětavá žena, kterou čas od času roztroušená skleróza sice pozlobí, ale energii, životní nadhled, ochotu pomáhat druhým ani dobrou náladu jí zatím vzít nedokázala, získala v roce 2017 prestižní ocenění Nadace Olgy Havlové a o rok později se dostala i do dvanáctky osobností, které vybrala Asociace nestátních neziskových organizací. Pracuje i jako projektový manažer v Reveniu.
Když se jí na závěr ptám, jak sama snáší život s vážnou nemocí, s odpovědí neotálí: „Roztroušená skleróza je nepředvídatelná nemoc, se kterou se dost špatně bojuje. Pokud ji člověk přijme a srovná si vše v hlavě, tak toho většinou zmůže víc než urputným bojem. To ovšem neznamená, že by se měl poddat a uzavřít se do sebe. Já se neptám, co mi nemoc vzala, ale co mi naopak dala. Jsem přesvědčena, že člověk by se měl snažit vždy hledat v každé situaci to lepší. Proto mi je líto lidí, kteří to takzvaně zabalí. Když to jen trochu jde, člověk by se s tím vším měl alespoň pokusit nějak porvat.“
Foto: archiv Naděždy Novákové
