Pamatuji se, jak jsem před více než dvaceti lety seděl se svými anglickými kamarády na trávníku mnichovské psychiatrické nemocnice. Vášnivě jsme debatovali nad terminologií v oblasti duševního zdraví.
Já v té době získával první zkušenosti v této oblasti jako sociální pracovník v Česku, mými přáteli byli zkušení harcovníci z anglického liberálního prostředí. Jako málo zkušený jedinec, částečně vychovaný a nasáklý totalitním režimem, jsem zpočátku jen těžko chápal diskusi nad terminologií lidí, kteří mají zkušenosti s duševním onemocněním. Bavili jsme se o vývoji v Anglii, kdy se zrovna přecházelo od termínu psychiatric disorder/ilness (psychiatrická porucha/nemoc) k termínu mental health problems – problémy v oblasti duševního zdraví.
Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že je důležité, jak společnost nahlíží na určitý fenomén, v tomto případě na konkrétní nemoc a zároveň skutečné zkušenosti reálných lidí. Zároveň tato malá změna v terminologii pro mě znamená změnu celého pohledu na tuto tématiku, protože problémy v oblasti duševního zdraví se netýkají jen lidí s vážnou duševní nemocí, ale všech. To je důležité nejen proto, aby společnost lépe chápala a dokázala přijmout lidi s vážnými problémy v oblasti duševního zdraví, myslím tím lidi se zkušenostmi se schizofrenií nebo bipolární poruchou, ale také proto, abychom si dokázali přiznat, že tyto problémy se mohou týkat každého z nás.
Světová zdravotnická organizace (WHO, 2018b) definuje duševní zdraví jako stav pohody, v němž si jedinec uvědomuje své vlastní schopnosti, dokáže zvládat běžné životní stresové situace, může produktivně pracovat a je schopen přispívat do společenského (komunitního) života.
Tato definice je z mého pohledu velmi povedená, a to z toho důvodu, že v podstatě popisuje ideální stav každého z nás. Zároveň podporuje myšlenku, že problémy v této oblasti má v průběhu života skutečně každý a tyto zkušenosti mohou být dokonce nedílnou součástí vývoje každého jedince.
Zároveň si uvědomuji, jak tato jednoduchá definice poukazuje na složitost situace lidí, kteří se potýkají s vážnými problémy v oblasti duševního zdraví. Pokud si všechny její body představím v obráceném smyslu, tedy stav nepohody, nízké sebevědomí, nemožnost pracovat a nemožnost přispívat do společenského života, vychází mi z toho velká frustrace a bezmoc.
Často tvrdím, že mezi lidmi s vážným duševním onemocněním jsem potkal opravdu silné osobnosti. A není divu, jen málokdo by dokázal čelit takovým predispozicím společně s velkým stigmatem společnosti, jež na vás číhá pokaždé, když otevřete vchodové dveře. Nebál bych se říci, že často dochází až k diskriminaci lidí s vážným duševním onemocněním. A to v oblastech společenského, ale i profesního života. To bych si však nechal na další článek.
Tímto textem chci vyprovokovat každého čtenáře k zamyšlení nad tématem duševní nemoci a duševního zdraví. Jak tyto pojmy vnímáme směrem k sobě a k ostatním lidem. Chtěl jsem také naťuknout téma stigmatu a lidských práv lidí s duševním onemocněním. V dalších článcích se budu k těmto a podobným tématům vracet a zároveň budu rád za každou diskusi.
Jen pro doplnění, mí angličtí přátelé a zároveň velcí guruové se jmenovali Paddy a Paul. Byli jsme společně na fotbalovém turnaji s lidmi s vážnými problémy v oblasti duševního zdraví a při téhle hře mám pocit, že definice WHO se dá snadno pozitivně aplikovat i na lidi s vážnými problémy v oblasti duševního zdraví😊
Pokud máte pocit, že až příliš používám spojení problémy v oblasti duševního zdraví, tak je to čirý záměr.
Většina odborníků se však shoduje, že duševní zdraví a absence duševních onemocnění nejsou totéž. Jinými slovy, absence rozpoznaného duševního onemocnění nemusí být nutně indikátorem duševního zdraví. V souvislosti s tímto tvrzením chrání duševní zdraví nebo stav pohody před rozvojem duševního onemocnění, zatímco duševní onemocnění zvyšují riziko duševní nepohody. Duševní zdraví je nedílnou součástí zdraví a pohody obecně (NHS Choices, 2016) (WHO, 2018b) a mělo by se s ním zacházet se stejnou naléhavostí a ohledem jako při léčbě fyzického zdraví. V souladu s tímto přístupem má Komplexní akční plán pro duševní zdraví 2013–2020 (WHO, 2013) mezinárodně uznávaný princip, že „bez duševního zdraví neexistuje zdraví“.
Foto: Pixabay
