„Přece nepůjdeš do blázince!“ Stigma, které s sebou nese být hospitalizován na psychiatrii, je tu s námi pořád. Institucí, jež se snaží o jiný přístup k pacientům s duševními obtížemi a mohla by pomoci tento náhled změnit, je Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ). Jde o jedinečné pracoviště, které se liší od velkých psychiatrických nemocnic inovativním a individuálnějším přístupem k pacientům. Co by vás čekalo, kdybyste měli být hospitalizováni? Zkusím vás provést a dát nahlédnout možné první dojmy.
Budovu NÚDZ najdete v Klecanech, městečku kousek za Prahou. Zahlédnete ji už z dálky, protože se u ní tyčí charakteristický modrý vodojem. Mohli bychom ho chápat jako maják pro zbloudilé duše. Komplex má moderní vzezření, hranaté tvary střídají oválné, přízemí je prosklené a přístup bezbariérový.
Můžete přijít dvěma vchody, záleží, zda přijedete městskou hromadnou dopravou, nebo autem. Po vstupu se ocitnete v proskleném atriu s recepcí. Tento prostor slouží každý měsíc koncertům vážné hudby, pod záštitou bývalého ředitele NÚDZ profesora Cyrila Höschla, a jako hospitalizovaný pacient se můžete zúčastnit.
Na jedné straně přízemí vejdete do prostoru kavárny a kantýny. Na druhé straně sídlí ambulance, kterou střeží zdravotní sestry. Sem se také nejdřív dovoláte, pokud chcete být hospitalizováni. Uděláte tím první a svým způsobem nejtěžší krok k uzdravení. „Kolik psychologů je potřeba k výměně žárovky? Jen jeden, ale žárovka musí sama chtít změnu.“
Ve vyšších patrech budovy najdeme lůžková oddělení pro léčbu duševních obtíží. My se podíváme na oddělení 1, sídlící ve třetím patře a zabývající se léčbou úzkostných a afektivních poruch. Zvonkem oznámíte svůj příchod a sestra vás pustí dovnitř. Přezujete se a vstupujete do společných prostor oddělení, kde je v centru – uprostřed všeho dění – sesterna. Zde si budete chodit pro léky a případně se v krizi můžete sestře svěřit.
Od sesterny můžete pokračovat do jídelny s kuchyňkou. Zde budete stolovat a konverzovat s ostatními devíti pacienty. Bezpečnými tématy jsou domácí mazlíčci, naopak se neshodnete na oblíbené medikaci a zkušenostech s ní. Kuřáci chodí na balkonek s nainstalovanou sítí, což vám připomene určitou tíži nastalé situace. Zkusíte na ni možná zapomenout u cigarety a vtipu, který zaslechnete. „Víš, jaký je rozdíl mezi psychiatrem a pacientem? Psychiatr má od blázince klíče.“
Dále jsou rozmístěny pokoje s vlastní koupelnou a záchodem, je jich pět po dvou lůžkách. Pokud si budete chtít vyprat, je tu technická místnost s pračkou. Sestry dokonce bývají tak hodné, že vám prádlo často i pověsí. Ještě se na oddělení 1 nacházejí odběrová místnost a pracovny obou psychiatriček, které na vás budou dohlížet a vést vstupní rozhovor a následně několik dalších.
Nakonec je potřeba zmínit tu největší místnost – společenskou. Zde se bude odehrávat většina terapeutického programu, ale také si tu můžete dát do těla na běžeckém pásu nebo si zahrát fotbálek. Kdyby zdejší stěny mohly mluvit, pověděly by už stovky lidských příběhů. A také by uměly přednášet kognitivně-behaviorální terapii, s níž se pacienti seznamují a jejíž principy aplikují skrze různé techniky. Patří sem například expozice – tedy vystavování se obávanému, práce s myšlenkami, nastavování zdravých hranic skrze asertivní jednání a další. Nedá mi to nezmínit ještě jeden vtip, týkající se oblíbené psychologické techniky. Psycholog mi říkal: „Napište dopis člověku, který vás štve, a spalte ho.“ No jo, ale co teď s tím dopisem?
Zaujalo vás to a chcete vědět víc? Počkejte si na další díl seriálu #terapie nekouše, kde zazní různé pohledy bývalých pacientů či odborníka z NÚDZ.
Foto: autorka, Google
