Před lety jsem se rozhodla osvojit si odrostlé odložené štěně. Dnes si říkám, že si ona vybrala a ochočila mě. Vždyť kdo by jí nepodlehl… Byla to osmiměsíční neposedná fenka, u které se příroda nemohla rozhodnout, a tak ji hlavu a nohy vybarvila béžovo-bíle a zbytek vyčernila. Nejvíc mě dostaly její oči s dokonalými očními linkami, permanentními. Tohle všechno a mnohem víc je moje Ajša. 

Pravá depka

Když zoufalý křik ozývá se z nitra,
když nechceš zažít dnes,
natož pak zítra.
Když nebaví tě být sám ani s druhým
a cítíš se být přízrakem svým pouhým.
Když smrtkou oblečen jsi smutečně,
už znáš svůj osud. Skutečně?

Pocit duševní rovnováhy narušila bolest. Tentokrát fyzická. 

Je sobota brzy ráno a budí mě bolest v palci u nohy. Možná jsem si do něj kopla, bleskne mi hlavou. Zkoumám nohu v téměř jógové pozici a zjišťuji zarudnutí kolem nehtu. A sakryš…

Zima není moje oblíbené roční období. Málo slunce a bující přírody má na mě sedativní účinek. Stejně jako moje medikace. Nejradši bych jako medvěd zalezla a spala zimním spánkem.

Proč je setkání s psychoterapeutem stále pro tolik lidí až ta poslední možnost? Může za to stigma spojené s psychiatrií jako takovou? Možná děláme mentální zkratku psychoterapie rovná se psychiatrie. Co kdyby se mnou nebylo něco duševně v pořádku, že bych byl/a „blázen“? To je natolik děsivá představa, že radši budu zkoušet všechny jiné cesty, jen tu terapii ne.