Do dospělosti vede několik cest. Může jí být obdržení občanského průkazu, maturitní ples, vysokoškolský diplom, nebo… Jako v mém případě, skoro na prahu třicítky, když začnete vařit. Po těch lamentacích a nechápavém kroucení hlavou mých blízkých jsem si řekla, že už je načase, a jednoho dne tu nechuť k plotně zlomila. Důvodů bylo několik, od těch finančních po organizačně-praktické, až po to, že mě to začalo bavit. Jistě, MasterChef ze mě asi nebude, ale malý krok pro lidstvo, velký krok pro Kláru. Možná jsem zde už psala, že jsem během vysokoškolského studia chtěla být vědkyní; dokonce jsem necelý rok pracovala v laboratoři jako asistent s potkany. Ambice a motivace postupně opadly, zkrátka jsem zjistila, že talent mám jinde. Ale musím říct, že vaření dokáže být takovým příjemným chemickým experimentem.
Asi se teď dostanu na tenký led, když řeknu, že přechod k plotně může být taky dobrým potvrzením a vyjádřením vlastní ženskosti; přes všechny gendery a feministické teorie a diskuse si myslím (a taky cítím), že je něco pravdy na tom, že se žena cítí dobře v kuchyni. Při té činnosti samé i při vaření „pro někoho“, ať už je to partner, partnerka, kamarádi, rodina, kdokoliv. Ovšem pozor, neplatí, že vaří pouze ženy. Vaří samozřejmě rádi a dobře i muži, i takové znám, jen si jako zástupkyně „něžnějšího“ pohlaví myslím, že vaření může být, vedle své ryze praktické funkce (nechcete umřít hlady), i seberozvojovou a sebepoznávací činností. U mě to tak bezesporu je. Dokonale si vyčistím hlavu, popracuju rukama, a když se zrovna nehroutím, že mi nejdou škrábat brambory nebo mrkev, protože jsem prostě levá, na výsledném jídle vyrobeném vlastníma rukama si pochutnám. A komu by měl člověk servírovat jídlo až pod nos než sám sobě?
Zrovna nedávno jsem četla v jednom magazínu článek o singles. Jak už asi z tohoto sloupku vyplývá, vařím pro sebe, čili žiju sama, a mám to tak v něčem lehčí i těžší. Uvařit jen pro sebe je někdy oříšek, protože většinou najdete recepty pro „4 porce“, tedy pro klasickou čtyřčlennou rodinu. Na druhou stranu je to jednodušší při nakupování, nemusíte myslet a utrácet za dva (případně za čtyři) a kupujete pouze to, co sami chcete. Já si na svůj single život nestěžuji, naopak, momentálně si po několika studijních spolubydleních užívám, že mám prostor jen pro sebe a jsem svým pánem (svou paní). Nemám ani potřebu se ze svého single života zpovídat, mluvit o něm nebo ho obhajovat. Zkrátka to pro mě není až takové téma. Dospělá si přijdu už nějakou tu dobu a vaření je příjemným vedlejším produktem. Těším se, až se zlepším natolik, že třeba pozvu přátele na večeři nebo udělám pohoštění na oslavu. To je momentálně moje forma lásky. Do dospělosti vede několik cest: a dělat radost druhým třeba právě skrz jídlo může být jedna z nich.
Foto: Pixabay
