Úklid duše
#schíza

Na poslední terapii jsem s psycholožkou řešila, jak vnést režim do běžných dnů. Jelikož pracuji z domova, mám organizaci svého času výhradně ve své (bez)moci. A jelikož se má začít od píky, mluvily jsme o naprosto základním kameni dne: ráno. Jako absolutní sova, co se týče výkonnosti a energie, je tato část dne pro mě nejtěžší; na rovinu: každý den jsem ráda, že vůbec vstanu

Více »

Rok
#schíza

Před pár dny (shodou okolností na tátovy a tetiny narozeniny) to byl přesně rok, co moje máma zemřela. Nebylo to tak smutné, jak jsem čekala; ale myslela jsem na ni pořád. Ten den jsem nedělala nic neobvyklého: vyřídila jsem patřičná blahopřání, která se tak „pěkně“ sešla v jeden den (jsou tohle ty věci mezi nebem a zemí?) a užívala klidnou neděli. Je to paradox, jak

Více »

O sobě #schíza

V poslední době se mi vrátil jeden pocit; možná vlastní hrdost? Uvědomila jsem si, že se chci (opět) starat především sama o sebe. Nutno dodat, že tomu tak nebylo vždy. Ještě donedávna jsem upřednostňovala jiné před sebou; přikládala větší váhu vztahům, potřebám, přáním jiných. Relativně jsem si na to zvykla a nepřipadalo mi to divné. Během uplynulého týdne, kdy mě chytla menší viróza, jsem si

Více »

Srovnej se #schíza

Pózor! Hezky na značky, paty k sobě, špičky od sebe – i takto, přeneseně vzato, jako baletky a baleťáci se občas stavíme do latě, čelem k zrcadlové stěně, kde se vidíme celí, ale to důležité nám nezřídka uniká. Je to klišé, ale je to tak: jsme příliš orientovaní na výkon, žijeme hektickým způsobem a nevěnujeme dostatečnou pozornost svým tělům. Paradoxně jsem nedávno narazila na video

Více »

Psaní jako kotva #schíza

Přemýšlím, na jaké téma zvolím tento sloupek, a vzpomenu si na nedávný večer, kdy jsem otevřela soubor se svými – k mému údivu – už dva roky starými povídkami. Je to takový zvyk. K literární tvorbě se totiž uchyluji pokaždé, když mě následující den čeká něco důležitého a já jsem trochu nervózní. A ten večer takovým byl: čekala mě návštěva doktora mimo Prahu a já

Více »

Doktor duší, co tuší

Toto pondělí byl velký den: čekalo mě první sezení u nového psychiatra. Jelikož jsem přestala být spokojená se svojí současnou doktorkou, dostala jsem doporučení na odborníka na diagnostiku a medikaci. A protože jeden ze svízelů, který mě v poslední době trápil, bylo podezření na (ne)vhodnost momentálně nastavených léků, neváhala jsem a k novému doktorovi, který sídlí v Mělníku kousek za Prahou, jsem se hned objednala. Musím říct,

Více »

Moře pocitů II. #schíza

Moře pocitů again. Dovolená ve Španělsku mi skončila a já mohu se zadostiučiněním konstatovat, že všechny mé obavy byly zbytečné. Bála jsem se především předcestovní horečky, která může být s úzkostí docela problém – zvlášť když necestujete sami. Podle očekávání a „nočních můr“ jel mozek na plné obrátky a skoro to vypadalo, že nepojedu. Bála jsem se o to víc, že cestou nazpátek jsem měla

Více »

Moře pocitů #schíza

Moře. Symbol svobody, krásy a nespoutanosti. Zítra mám odlétat do Španělska na dovolenou a chytá mě trochu (trochu víc) předcestovní úzkost. Aby toho nebylo málo, chytla mě taky lehká viróza, což k předcestovnímu shonu příliš nepomáhá. Uvažovala jsem dokonce, že nepoletím, tak velkou úzkost jsem měla. Ale nakonec jsem se rozhodla, že se překonám. Předcházelo tomu však doslova moře pocitů. Vše jsem zařizovala na poslední

Více »

Hrnečku, vař #schíza

Do dospělosti vede několik cest. Může jí být obdržení občanského průkazu, maturitní ples, vysokoškolský diplom, nebo… Jako v mém případě, skoro na prahu třicítky, když začnete vařit. Po těch lamentacích a nechápavém kroucení hlavou mých blízkých jsem si řekla, že už je načase, a jednoho dne tu nechuť k plotně zlomila. Důvodů bylo několik, od těch finančních po organizačně-praktické, až po to, že mě to

Více »

Lochneska #schíza

Život je někdy jako lochneska. Tato imaginární stvůra představuje naše tolik opečovávané sny, naše tak dlouho pěstěná očekávání, která často neodpovídají realitě; asi jako když starý vrak jede šnečí rychlostí po dálnici, až k hranicím, kde se my jako řidiči života musíme legitimovat – zkontrolovat samy sebe před zrcadlem – s vědomím, že to není lehká zkouška. Někdy máme pocit, že jsme vypili spoustu litrů alkoholu,

Více »