Pokud sledujete zpravodajství, zaznamenali jste, že ministerstvo vnitra oznámilo, že lidé v karanténě v době voleb nebudou moci z hygienických důvodů volit. Toto prohlášení vyvolalo vlnu reakcí, z nichž mi v hlavě utkvěla věta z perexu na serveru iDNES.cz: „Poprvé od revoluce část obyvatel přijde o ústavou dané volební právo.“
Tato věta ovšem není pravdivá – existuje skupina lidí, které je volební právo upíráno spoustu let. Jsou to lidé zbavení svéprávnosti v oblasti voleb.
Jak stojí ve vyjádření bývalé veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové k doplňující zprávě o plnění závazků z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením: „I přes doporučení [Vládního výboru pro zdravotně postižené občany] z roku 2014 pokračuje praxe vylučování lidí se zdravotním postižením z výkonu volebního práva. V lednu 2017 dokonce vydal [Nejvyšší] soud ČR sjednocující stanovisko k možnosti soudu omezit svéprávnost k výkonu volebního práva, ve kterém stvrdil dosavadní praxi soudů a umožnil soudům nadále individuálně posuzovat ‚volební schopnost‘ v rámci řízení o svéprávnosti.“ Něco je shnilého ve státě českém.
Protože předpokládám, že mnoho lidí netuší, proč by měl mít člověk s jakýmkoliv postižením právo volit, rozhodla jsem se sepsat a vyvrátit tři mýty, které se v diskusích na toto téma opakují.
- Dotyční lidé nerozumějí volbám.
Napadá mě hned otázka: „A kdo vlastně volbám rozumí?“ Podíváme-li se na podrobné výsledky voleb (např. na serveru www.volby.cz), zjistíme, že snad v každých volbách skončí v urně neplatné hlasy. Pravda, někteří lidé je vhazují schválně, aby dali najevo nesouhlas s výběrem kandidátů – na druhou stranu se v minulosti objevily i případy, kdy po Facebooku kolovaly „zaručené“ zprávy, že když vloží voliči do volební obálky víc hlasovacích lístků, započítají se hlasy všem stranám. Dokonce i Karel Schwarzenberg, kandidát na prezidenta v roce 2013, byl vyfocen, jak vhazuje do volební urny neplatný lístek.
Jedním z řešení je například test voličské gramotnosti, který by měl vyplnit každý zájemce o volby – obávám se však, že v závislosti na otázkách a obtížnosti by byla úspěšnost v rozmezí 10–90 %. Nebylo by tedy jednodušší volby zjednodušit a poskytnout voličům informace ve srozumitelné podobě, aby nedocházelo k chybám?
- Dotyční lidé by nevolili racionálně.
Vzhledem k tomu, že jsou volby v České republice svobodné, mají zdejší voliči možnost vybrat si jakéhokoliv kandidáta a volit ho z jakéhokoliv důvodu, tedy i z důvodů iracionálních (nebo aspoň iracionálních pro ty, kteří tvrdí, že se o iracionální důvod jedná).
V životě jsem už slyšela od lidí s volebním právem mnoho důvodů, proč budou volit toho či onoho kandidáta či stranu: „bude s nimi sranda“, „je z Horní Dolní jako já“ a podobně. Osobně bych tato kritéria uplatnila pouze při volbě komediantů roku, respektive kdybych byla opravdu hodně zoufalá, ale pokud je něčím přáním mít v zastupitelstvu, parlamentu nebo na Hradě komedii či souseda, má na to plné právo. Ostatně – moje důvody pro volbu zase mohou připadat iracionální jemu.
- Stejně nebudou chtít volit.
V České republice, na rozdíl od některých jiných zemí, je možnost, nikoliv povinnost volit. Pokud se někdo rozhodne svého práva volit nevyužít, nebude za to nijak potrestán. Stejně tak existují v této zemi lidé s různým postižením, včetně mentálního, kteří se o politiku aktivně zajímají.
Zásadním důvodem, proč by měli mít volební právo všichni lidé bez ohledu na zdravotní stav, je především to, že jsou součástí tohoto státu a stejně jako mají své povinnosti a odpovědnosti, mají mít i svá práva.
Doufám, že při diskusi o omezení volebního práva kvůli koronavirové epidemii nebude opomenuto, že někteří lidé nemohou volit, i když tu žádný virus neřádí. Naopak bych si přála, aby tento stav přiměl nás všechny zamyslet se nad tím, nakolik je volební právo v této zemi všeobecné.
Foto: Pixabay