Když jsem byla čerstvě v pubertě, nedokázala jsem si sex představit. Viděla jsem ho v televizi, slyšela přes stěnu pokoje, poslouchala kamarády vejtahy, jak často to dělají. A bylo mi divně. Nedokázala jsem si ten divný akt představit. Ale pak jsem to zkusila a po nějaké době v té aktivitě našla zalíbení. Po dobře odvedené „práci“ mi vždy zůstal ruměnec na tváři, nakopnuté tělo a duše plesající blahem. Pomalu, ale jistě jsem začala chápat anatomicko‑emocionální výhody sexu. Bylo mi po něm dobře. Sbližovalo mě to s partnerem. Sex se stal aktem usmíření, oslav, odblokování napětí, fyzickou potřebou. Bez dobrého sexu s milovaným člověkem jsem cítila, že mi v životě chybí něco dost důležitého, něco autoerotikou nezastupitelného.

To jsem ovšem ještě nevěděla, co přijde s vyšitím stomie. Nejdřív jsem byla šťastná, že jsem to přežila. Ale po pár měsících mi začalo být smutno. Moje postel zela prázdnotou, až na občasné nechtěné návštěvy psa. Chtěla jsem, aby mě někdo objal a řekl mi, že to zase bude dobrý, že jsem ještě pořád krásná a přitažlivá holka. Jenže v 25 letech jsem se bála odmítnutí, znechucení, lítosti. Byl to pro mě sisyfovský úkol, který jsem se rozhodla překonat, protože mě prostě nic nezastaví. Rozhodně jsem nehodlala do konce života nesouložit jen kvůli tomu, že jsem se styděla za svoje nové tělo. Spousta lidí na ulici na tom byla fyzicky o dost hůř, a to už na první pohled, přesto měli vedle sebe partnera. Rozhodla jsem se na to jít od lesa. Vydala jsem se na party, vypila o několik skleniček víc, než bylo potřeba, koupila si odvahu a šla na věc. Druhý den mě sice bolela hlava, ale heuréka, ono to šlo! A nebyl s tím žádný problém!

Dobře, nebudu vám lhát. Zase až taková pohádka to nebyla. Musela jsem si zvyknout na to, že je sáček na břiše při pohybu cítit (ne pachově), že občas šustí nebo se nafoukne. Nebo že už prostě nedokážu dělat různé gymnastické polohy. Ale ruku na srdce, jsem celkem ráda, nikdy jsem nebyla moc ohebná. S každým novým partnerem jsem se bála, že to bude třeba zrovna on, kdo moji ozdobu na břiše neustojí. Naštěstí se to nikdy nestalo a já měla prostor seznamovat se se svým novým tělem a zjišťovat, kam mě pustí a co už pro mě není dobré. Největší výhodou sáčku bylo, že jsem do svého života nepouštěla už jen tak někoho. Začala jsem si sama sebe a svého zdraví víc vážit. Přestala jsem svoje cíle a přání kompromitovat. Začala jsem stát za tím, kdo jsem a co chci. A to i v oblasti partnerských vztahů, ve kterých jsem předtím sama sebe vždy dokázala odložit na vedlejší kolej. Už nikdy více. Protože můj život je to nejdůležitější, co v tomhle životě mám, ne?

Proto jsem se taky rozhodla spolupodílet na sepsání této příručky. Vidím, jak moc je potřeba zkušenosti s vámi sdílet, kolik z vás má problémy se svou sexualitou. Neznám ani jednoho pacienta, na jehož partnerský život by stomie neměla vliv. Po operaci buď nastanou nejistoty, které dřív nebyly, nebo se stávající ještě více prohloubí. Velká jizva a střevo na povrchu těla je šok pro každého. A v systému, kde je na návrat do běžného života pacient většinou sám bez patřičné psychosociální pomoci, je velmi jednoduché sklouznout do negace či smutku a studu.

Jsem proto nesmírně ráda, že se mým spoluautorem stala psycholožka Mgr. Lenka Zajícová, se kterou jsme si porozuměly hned při prvním setkání a v jejíchž slovech můžete najít mnoho hlubokých myšlenek. Zároveň děkuji MUDr. Lukáši Sákrovi, Ph.D., za jeho úvod do možných pooperačních komplikací, o kterých je potřeba vědět. Vděčná jsem také sexuoložce MUDr. Taťáně Šrámkové, Ph.D., za zodpovězení častých otázek a MUDr. Karolíně Velebové a Mgr. Tereze Řeháčkové za vybrané cviky na posílení pánevního dna. Na následujících stránkách se vám budeme snažit předat naše zkušenosti a vědomosti, abyste se v tom novém labyrintu života mohli co nejsnáz najít. Každý z nás si zaslouží být milován a opečováván. Stomie není důvod přestat se snažit najít vhodného životního partnera či pokračovat v současném vztahu. A plnými doušky si zase užívat života a všech rozkoší, které přináší.

Sex je náš a dělá dobře nám všem!

Vaše Tereza

Celou příručku si můžete objednat a nechat poslat až domů ZDARMA na zákaznické lince firmy Coloplast: 800 100 416.

Foto: Jan Hrdý

Tereza Nagyová

Tereza Nagyová

Od roku 2015 působila Tereza Nagyová ve stomické pacientské organizaci České ILCO z.s. - dobrovolné sdružení stomiků, díky čemuž, jak sama říká, dostala odvahu mluvit otevřeně o životě se stomií a psát blog Nejsemtabu.cz. Nedlouho na to se rozhodla šít speciální prádlo pro stomiky pod značkou MyPouch. I proto se Tereza připojila k projektu Revenium, a tak na Inspirante najdete její sloupek #nejsemtabu.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!