Dnes možná nevesele, ale já musím. O invalidním důchodu totiž kolujou hotový báje, co lidem s diagnózou zvedaj mandle, sráží sebevědomí a hlavně komplikujou život.
Předně má hloupej, zavádějící název. Slovo důchod evokuje dávku, kterou dostávají senioři po celoživotní dřině. Mraky lidí se za tohle uvažování nedostanou. Tedy – bereš důchod, nepracuješ. Bodejť, náplní mého života přece má být šourat se v ortopedické obuvi a teplákách pro prachy na poštu. Čtrnáct dní tam, čtrnáct zpátky, to vyjde akorát. Vrrr! Vůbec na mě nezkoušejte, že když mám důchod, pracovat nechci, nemusím, nemůžu nebo nesmím. Takovej nesmysl!
Invalidní důchod totiž není místo platu. Je to sociální dávka, která má vykompenzovat snížené pracovní uplatnění. Jo, snížené, nikoliv nulové! A ani to neznamená, že musím nutně pracovat pouze na částečný úvazek, i když i tak si to mnohé autority vykládají. Bomba. Hele, mám v papírech písmem jak kráva napsáno „invalidita od narození, stav neměnný.“ Což v úřední logice znamená, že jen kvůli důchodu mě na posudkovou zvou tak co tři roky. Jasně, co kdybych se mezitím uzdravila.
Nekonečný stoh stále stejných a ponižujících dotazníků vypisovaných pokaždý od nuly. Taky tabulek, prohlídek a dopisů ve stylu: „Odešlete vyplněné od svého specialisty do sedmi dnů od obdržení tohoto úředního dokumentu.“ Skvělý, když můj neurolog má čekačku dva měsíce a praktik přesně tak ten týden. I kdyby byli všichni zúčastnění navýsost taktní, vždycky si připadám jako zločinec, o kterém si někdo a priori myslí, že simuluje a důchod bere neprávem. Jistě, ve skutečnosti tajně chodím melouchařit fáráním s kámošema do dolů, a vesele tak holím stát.
Já češtinu miluju, ale jakmile vidím dotazník nebo nějakou citaci zákona, hrůzou mi vyraší hemeroidy a je ze mě analfabet. Mám pocit, že mě za nepřesnost, chybu nebo prodlení minimálně zastřelí. Náš příspěvkový systém je postavený na zdůrazňování nedostatků. Takže když mám čtyři končetiny a stojím sice šejdrem, ale stojím, nevím jistě, jestli se to nakonec neobrátí proti mně. Fakt. Ani nemám kam vepsat všechny obrněný potíže, které mi reálně komplikujou život. Co paragraf nezná, to přece neexistuje. Nehledě na to, že to stejně nikoho netankuje.
Invalidní důchod tedy určitě neznamená celoživotní a pohodlnou rentu. A mezi námi, ani jeho plná výše není tak plnotučná, jak si možná myslíte, obzvlášť když vám ho vypočítají už na škole. Já jsem mezi podobně perplex parťáky zatím nepotkala nikoho, kdo má invalidní důchod patnáct, dvanáct nebo aspoň deset tisíc, i když zrovna těmito částkami se zastánci škubaných daňových poplatníků rádi ohánějí.
No schválně, za kolik byste to podstupovali vy?
AMEN! Do poslední tečky souhlasím… i když nerada, ale souhlasím. Úplně slyším tu myšlenku, která každému hned proběhne v hlavě – no jo, ty máš důchod, a za nic. Aha, já si to totiž vybrala, narodit se “jiná” a brát za to ty “hrozný” prachy. A ještě se nechat každé tři roky přezkoumávat jako kdyby existovaly zázraky a já se mohla ze dne na den uzdravit… No jo, ale jak se říká – co nás nezabije, to nás posílí. Takže s úsměvem do dalšího dne – díky za super článek 🙂
Díky, Barčo! 🙂
Brousím si zuby na podobná témata, tak jsem ráda, že se mi to povedlo vystihnout. Kéž by časem nebylo co cupovat. Mějte se moc hezky, tedy nejen na chodbách úřadů, kam se nějak pořád musíme courat 🙂 Helena