V rámci výstavy Cesta za duhou jsme se zeptali dvou vystavujících tvůrců, kteří se projektu účastní již deset let, co pro ně znamená. Na otázky odpovídali Stanislava Perlínová a Jan Müller.
Stanislava Perlínová
Bývalá učitelka výtvarné výchovy na Cestě za duhou vždy vystavuje fotografie. Ty letošní zachycují průřez několika let jiné, ale související akce: Maratonu s roztroušenou sklerózou.
Co letos na Cestě za duhou vystavujete?
Na výstavě mám fotografie. Když bylo téma „My sobě“, tak mě napadlo téma maraton s roztroušenou sklerózou. Ze všech jeho ročníků mám reportáže, ze kterých jsem udělala výběr.
Tvoříte i pro jiné příležitosti? Je vám vizuální umění blízké?
Fotografii se aktivně věnuji již dlouho, jde vlastně o jedinou z výtvarných činností, které jsem zůstala věrná. Původní profesí jsem totiž učitelkou výtvarky. Co se tohoto média týče, tak jsem již měla výstavy jak v Praze, tak mimo ni. Většinou vystavuji snímky z cest. Například z Izraele, z Irska, Ameriky…
V Policejním muzeu jsem zase měla velkou výstavu fotografií z židovských hřbitovů, toto téma jsem použila i pro jeden ročník Cesty za duhou.
Jan Müller
Autor úvodní stránky pro letošní ročník Cesty za duhou Jan Müller je mimo jiné trojnásobným synem a dvojnásobným dědečkem. Celý život sportoval a užíval si života, ve 41 letech dostal roztroušenou sklerózu, přesto, jak sám říká, vidí na světě to krásné.
Co pro vás tahle akce znamená?
Vždycky to bývá krásné, když se nějaký totální amatér a samouk může předvést ve veřejném prostoru. Pokud se to navíc někomu líbí, tak je to to úplně nejúžasnější, co se může stát. A pokud se to někomu nelíbí, taky v pořádku. Jako amatér si můžete dovolit malovat i pěkné hlouposti.
No a letos pro mě tato akce znamená především velikou poctu: měl jsem malovat úvodní stránku pro výstavu. I když jsem se teda bál… Dlouho jsem nevěděl, co budu malovat, ale nakonec to snad nějak dopadlo.
Kde jste pro ni vzal inspiraci?
Přiznám se, že nevím. Někdy člověk maluje podle toho, co vidí, jindy si to zkrátka vymyslí. Ale právě to dělá malování krásné, člověk v něm může vymýšlet i lhát. Ten svět může být naprosto neskutečný. To mám asi nejraději, když je ten zobrazený svět absurdní. Když ukazuje to, co se nemůže nikdy stát…
Cesta za duhou:
- výstava, která je tvořena z děl pacientů s roztroušenou sklerózou
- funguje již šestnáctým rokem
- letos můžete vystavená díla vidět od 1. do 11. listopadu v kavárně Nona na Nové scéně Národního divadla v Praze
- téma letošního ročníku Cesty za duhou je „My sobě“, tedy parafráze hesla, které je napsáno nad oponou Národního divadla „Národ sobě“
Foto: Jan Hrdý
