Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Poznejte s námi zajímavé lidi, kteří se našli ve světě umění. Malují, fotí, modelují a tvoří. Nahlédněte do životů, ve kterých svou roli hraje i diagnóza roztroušené sklerózy (RS). Možná se dozvíte i věci, o kterých se běžně nemluví. Zjistíte, že autoři výstavy Cesta za duhou mají co říct, a také to dělají. Po svém. Pár řádky, jedinečným jazykem, několika obrázky, nebo i beze slov. S grácií i talentem. Tak se začtěte a nechte se strhnout.

Představujeme vám Stanislavu Perlínovou.

Jmenuji se Stanislava Perlínová, je mi šedesát let, pracovala jsem jako učitelka a nyní jako policistka. Vystudovala jsem ruský jazyk a výtvarnou výchovu, žiju v Praze.

Musela jste kvůli diagnóze nějak změnit svůj život? Využíváte nabídky neziskovek, pacientských organizací nebo odborných center?

Diagnózu znám od roku 2001. Život se mi změnil, postupně jsem musela slevit ze svých aktivit. Ještě jsem se ale stihla potápět, projít (i proplazit) jeskyně, povozit se na jachtě, projet pár chorvatských ostrovů na kole, najezdit mnoho tisíc kilometrů po USA i Evropě, provandrovat hezká místa po republice. Teď využívám především možnosti cvičit v tělocvičně ve Viničné a skvělé jsou víkendové pobyty na Monínci se cvičením a psychohrátkami.

Co by lidé podle Vás měli o roztroušené skleróze vědět?

Měli by vědět, že to vůbec není nemoc o zapomínání, ale to asi nebudu rozvádět, na internetu lze dohledat spoustu zasvěcených vyjádření od lékařů. Osvěta se v mnohém zlepšila, o RS je slyšet v rozhlase, televizi, je o ní možno i číst na internetu, v novinách. Nevím, zda je to dost, ale v posledních letech je to opravdu mnohem častější.

Jakým způsobem tvoříte, co Vás baví, co pro Vás tvorba znamená?

Z výtvarné výchovy se věnuju už řadu let fotografii, měla jsem poměrně dost výstav sama nebo společně s kamarádkami ze studií. Fotím docela hodně, hlavně na cestách, jak dokazuje například foto ze Skotska. Dřív to byly cesty hodně pěší, teď už téměř výhradně autem. Také se mi podařilo nafotit už docela rozsáhlý soubor fotek osobností, například Olbrama Zoubka. Z dřívější doby mám hezký soubor fotografií ze skautských táborů.

Jaká pro Vás byla výstava Cesta za duhou?

Cesta za duhou je moc příjemná akce. Je milé se opakovaně scházet se stejnými lidmi.

Máte nějaký životní sen? A daří se Vám ho plnit?

Sny jsem se snažila plnit, dokud jsem ještě byla schopná. Teď už jsou takové méně náročné, třeba pořídit si domů sochu Olbrama Zoubka.

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v interní komunikaci ČMSS a v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další příspěvky autora