Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Miluji energii života. Ať už je jakýkoliv. Tu sílu, kdy se nadechnu a spolu se vzduchem do mě proudí poznání, že to půjde. Nějak. Jednou lépe a krásně. Jindy hůře, s tíhou srovnatelnou s vahou vagonu uhlí. Uhlí tak černého, že jeden je z toho celý ukoptěn. A celý vlak se řítí dál – rychle, kolikrát bez kontroly…

Zbožňuji ten pocit, když vím, že znovu vstávám ze dna. Z toho špinavého, kluzkého, smrdutého dna, na kterém se lstivě povalují beznaděj, netečnost a chmury. Pachuť a odér prohry a rezignace se mění ve sladký a voňavý nektar touhy, čerstvých začátků. Čas, kdy světlo a jasné barvy prorážejí tmu.

Dělá mě šťastnou, když mohu vidět a vnímat tuto proměnu také u ostatních bytostí. Být svědkem procesu přeměny kukly v motýla, Fénixe vstávajícího z popela. Každý to má v sobě. Věřím, že úplně každý má tu moc dostat se z propadů zase na startovní čáru stoupání. Každý má svoje dna i vrcholy.

Vnější okolnosti a lidé jsou nepochybně nepostradatelnou živou vodou, často naopak přiživují zmar, ale vůli, snahu a přístup si nikdo nikde nevypůjčí; naštěstí nejdou ani ukrást. Nataženou ruku je třeba sevřít, po postavené lávce je nutné přejít. Jáma se musí přeskočit nebo obejít, divoká vlna podplavat; lze rovněž zkusit naskočit na její hřeben a nechat se popovézt o kousek dál.

Je důležité, jaký vnitřní plamen v sobě každý rozdmýchá a nechá hořet. A tím jemně hřejivým teplem či intenzivním žárem pak dokáže povzbudit, někdy dokonce zachránit nejen sám sebe, ale i někoho dalšího, kdo sám teprve hledá zápalky a zápasí s dechem…

 

– Pamatuj, že i ta nejtěžší hodina ve tvém životě má jen šedesát minut. –

Sofoklés

– Humor a trpělivost jsou velbloudi, se kterými se dostanu přes každou poušť. –

Africká moudrost

 

Foto: Pixabay

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství.

„Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

QR Platba

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!