Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

To si takhle vzduchem přivlaje COVID-19 a přiková vás nezbytnou karanténou k samotě. Ještě hlubší samotě než obvykle. Aspoň rodiny většinou zůstávají pospolu. Jenže vy bez předešlého varování uvíznete někde v meziprostoru. Na jedné straně barikády odloučených domácností se před zákeřným virem ukrývají ohrožení senioři sedmdesát plus, na straně druhé „nachcípánci“ nebo další chroničtí marodi, takže také žádná sláva. Vy levitujete někde mezi nimi.

V tomto období se ještě více utvrdíte v síle lásky ke svým blízkým. Bojíte se o ně. Chybějí vám a děsí vás představa, že byste je neviděli třeba půl roku, rok, vůbec… Navíc vy jste teď tím lichým organismem, který je odkázán pouze na telefonát a na to, kdy si na vás v tom covidovém šrumci někdo vzpomene nebo udělá čas. Někteří toho pro vás zase dělají tolik, až se trápíte, že jim nemůžete oplatit stejnou mincí, protože ani vy nemůžete podstoupit riziko onemocnění nákazou.

Objímat se můžete leda tak s plyšákem nebo dekou. Plná energie je jen Jessica Fletcherová, která vás bedlivě sleduje skrz obrazovku a naštěstí napsala tolik vražd, že s nimi možná vydržíte do ukončení zákazu styku s ostatními živými jedinci. Švitoříte na psa sousedky, která žije patro nad vámi, evidentně jen ona a hafan; stejně se ale osobně neznáte a procházku či kávu si spolu nedáte. Usušené orchideje na skříni umluvíte dokonce až k rozpuku – jste jim za květy tak vděční, že vás to dojímá k slzám. Když už vylezete ven se smetím a do schránky, po návratu domů přemýšlíte, jaké breberky se na vás nabalily. Dumáte sem tam i nad tím, co si s nimi počnete sami doma, pokud se do vás náhodou v plné parádě zakousnou. V mezičase vy zakousnete něco k jídlu, popřejete si dobrou chuť. Spolustolovník schází.

Těžce se tak chápe, že si mnoho lidí stěžuje na ponorku s blízkými již po několika dnech. Brblají, jaký asi tak, proboha, vymyslet program, co si říct, jak se snést… Po týdnu společně stráveného času plánují rozvod, adopci nebo hod hrncem na cíl nedaleký. Možná jsou to právě ti, kteří si jindy stýskají, že jim chybí čas na rodinu.

Ať už jste uvízli v samotě a chcete z ní vyváznout, nebo jste naopak uvízli ve společnosti a chcete vyváznout z ní, nejpodstatnější je, aby každý vyvázl ve zdraví, příčetnosti, s chutí do života a novými plány. S hlubokým ponaučením ze současné celosvětové situace.

− Jakmile přijmeme fakt, že život je těžký, začneme růst. Pochopíme, že každý problém je také příležitost. −

Hal Urban

− Když se nebudeme brát příliš vážně, život bude o mnoho krásnější. −

Sv. Jan XXIII.

Foto: Pixabay

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství.

„Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

QR Platba

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!