Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

S psychickými problémy se potýkám již nějakou tu dobu a myslím, že už je mám celkem pod kontrolou. Přesto přijdou chvíle, kdy je mi mizerně. Někdy mají jasný spouštěč, někdy ne. Děje se to každému z nás, lišíme se však v prožívané míře a v tom, jak to umíme zvládat. Samozřejmě někdy hůř, někdy líp. Já už jsem u sebe vypozorovala věci, které mi způsobují únavu a horší soustředěnost: vedle vyřizování praktických záležitostí (úřady, nájem, úklid) i záležitosti ryze příjemné – třeba poslech hudby nebo sledování seriálu. Jeden by řekl, že si u toho člověk odpočine. Někdy je tomu skutečně tak, někdy jsem však následující den unavená. Vysvětluji si to vyčerpáním prožívaných emocí. Zaprvé, při sledování seriálu zažíváme emoce. Zadruhé, emoce jsou tělesného původu, a když je prožíváme, naše tělo může být vyčerpané. A kdo se potýká s psychickou nemocí, může být náchylnější k psychické únavě.

Na to už jsem si celkem zvykla. Zpravidla tuto reakci dokážu správně identifikovat a pro ten den si nastavím klidový režim. Někdy se dostaví výčitky či nervozita z promrhaného dne. To však k mé osobě rovněž patří. Někdy však nastanou chvíle, kdy na to náhled nemám a jsem ve špatné náladě ponořená. Nedokážu si ji vysvětlit a o to jsem sklíčenější. Člověk potřebuje znát odpověď na otázku „proč“, a když ji nedostane, trpí. Jsem přemýšlivá, ráda pracuji hlavou, a když mi to můj stav nedovoluje, trápím se. Někdy jsem samozřejmě lenoch jako všichni ostatní a povinnosti odkládám na neurčito. V jádru je však za mou prokrastinací častěji obava z neúspěchu než prostá lenost.

Tento týden jsem takový splín zase zažila, a ačkoliv to mělo svůj jasný spouštěč, bolel mě ten spouštěč i špatná nálada samotná. Takže dvojité kombo. Vyřídila jsem jen záležitosti, které hořely, a pak strávila den v posteli nebo na Facebooku. Tento text nemá pointu stejně jako občasné splíny, jež nás potkávají. Píšu ho ve špatné náladě, unavená, smutná a mrzutá. Ale i to k životu patří a ono všeprostupující „proč“ nemusí být vůbec důležité. Někdy prostě stačí to vydržet. Zase bude líp.

Foto: Pixabay

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Klára Šmejkalová

Klára Šmejkalová

Básnířka, fanda dobré literatury a japonských anime. Vystudovala jsem psychologii na Univerzitě Karlově v Praze. Psala jsem např. pro Mladou frontu nebo Hospodářské noviny, starala se o děti na psychiatrii nebo trénovala potkany v laboratoři. Mám diagnostikovanou schizofrenii a ráda bych jednou působila jako psycholožka.

Další příspěvky autora