Léto je jeden velký večírek #Schíza

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Léto je jeden velký večírek. To jsem si dnes přečetla na stránkách jednoho pražského podniku. Asi na tom něco bude, protože zhruba od června mám takovou jednu velkou party ve své hlavě i mezi lidmi. Cítím se lépe, splíny jsou jen výjimečné (asi jako chladný letní večer). Užívám si lehké oblečení a teplé počasí. Člověk se nemusí zdržovat otravnými vrstvami všemožného ošacení a stejně tak je to i s mojí duší – netrápím se tíživými myšlenkami, jsem pozitivnější, družnější a užívám si literárních a hudebních akcí, kterých je v Praze nespočet. Ačkoliv už nestuduji, takové to dvouměsíční volno prožívám pořád stejně.

Ačkoliv bych byla nerada závislá na ročních obdobích, faktem zůstává, že v zimě je mi zkrátka hůře. Nemám ráda sníh ve městě a těžké kabáty. Člověk jako by musel mnohem více přemýšlet sám nad sebou, než vyjde ven. Zato v létě se zkrátka seberete s pár saky paky a vyrazíte. Ačkoliv by to ode mě blízcí lidé nejspíš očekávali, nesouzním s onou romantickou představou, kdy déšť svádí k tlustým svetrům a knížce s šálkem teplého čaje v ruce. Ano, jsem introvert a jsem ráda doma, ale zároveň miluji volnost pláží a svobodu moře. Jung by možná řekl, že je to nějaká skrytá extroverze v mé struktuře osobnosti… Ale pryč s psychologií. Myslím, že to tak má více lidí, zároveň se ale ve svém okolí setkávám s těmi, kteří ve vedru „vypínají mozek“ a mají raději zimu a hory. Baví mě si toho všímat. Přijde mi, že to, co vyhledáváme ve vnějším světě, je jakousi projekcí našich nejniternějších tužeb.

Připomnělo mi to scénu při hodině v prvním roce na vysoké škole. Seděly jsme se spolužačkou v lavici a pozorovaly obraz, který učitel promítl na tabuli. Mně se zdá celkem fádní, ale ona radostí vypískla a hned si poznamenala autora, aby si jej mohla později vyhledat. Byla z obrazu zkrátka nadšená. Co k tomu říct? Sto lidí, sto chutí. A tak je to i s počasím. Já prostě v létě ožívám a nejraději bych roztáhla křídla a odletěla někam daleko. A mimochodem, dnes se mi na stole objevil pavouček. Dala jsem ho ven, takže mě určitě čeká štěstí. Štěstí v tomto krásném létě.

Foto: Pixabay

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Klára Šmejkalová

Klára Šmejkalová

Básnířka, fanda dobré literatury a japonských anime. Vystudovala jsem psychologii na Univerzitě Karlově v Praze. Psala jsem např. pro Mladou frontu nebo Hospodářské noviny, starala se o děti na psychiatrii nebo trénovala potkany v laboratoři. Mám diagnostikovanou schizofrenii a ráda bych jednou působila jako psycholožka.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

QR Platba

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!