Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Po vydání mé druhé básnické sbírky Navždy (Dobrý důvod, 2020) se před týdnem konal její křest.

Akce proběhla v milém prostředí pražské Náplavky, konkrétně na lodi Avoid Floating Gallery, která o podobná setkání typu koncerty, debaty nebo právě křty nemá nouzi. Byla jsem proto ráda, když mi pořadatelé umožnili uvést svoji knížku právě zde. Volba nepadla vedle ani v osobě moderátora, kterým byl básník a můj dobrý známý Josef Straka, jenž je na české poetické scéně zavedeným jménem. Na křtu jsem měla také možnost uvést svého hosta, kterým byla kamarádka Eliška „Sweeney“ Poslední, jejíž tvorba se podle mého soudu hodila právě k poetice sbírky Navždy: existenciální, temné, místy morbidní, ale i humorné básně se doplňovaly s mými obraznými, intimními texty, pojednávajícími o lidské identitě, konečnosti a sexualitě.

Večer se vydařil. Ačkoliv nám přes den počasí příliš nepřálo, okolo sedmé hodiny, kdy vše mělo začínat, bylo nebe smířlivější a zapadající slunce se jalo poeticky osvětlovat hladinu Vltavy i přítomné labutě. Přesto křest proběhl v podpalubí, neboť ať už chceme, nebo ne, začíná podzim a vítr byl neúprosný. Akademická čtvrthodinka uběhla a lehce po sedmé, už s výrazně naplněnějším sálem, se začalo. Dramatický přednes Elišky Poslední, která četla přede mnou, ze mě brzy smetl nervozitu a já si svůj večer užila. Po mém čtení ze sbírky došlo i na krátkou diskusi, kdy se mě přítomní mohli ptát na tvorbu, proces psaní a vznik knihy. Ačkoliv bývám ostýchavější, tentokrát jsem předstupovala před sál plný svých kamarádů, takže jsem v této roli obstála.

A nakonec už pro role nebyl prostor ani čas. „Formální“ část večera skončila a mohla vypuknout „volná zábava“. Když tedy nepočítám to „hejno labutí“, zájemce o koupi pár výtisků, které jsem měla k dispozici. Dobře, zase takové hejno to nebylo, ale bylo to náhlé, jako když letí ptactvo, a udělalo mi to radost. Jak jsem už řekla, publikum sestávalo většinou z mých přátel a já tuto komorní atmosféru ocenila. Povídala jsem si s lidmi, které jsem neviděla roky, a bylo příjemné pozastavit se nad životem a probrat cesty, po nichž se ubíráme. Příslib dalších setkání nad kávou či jiného čtení se hezky rozplynul do noci a já se vrátila domů spokojená. Nemívám to často, ale tentokrát jsem opravdu zakusila dobrý pocit z vykonané práce. Tak uvidíme, jak můj výkon ohodnotí recenzenti.

Foto: autorka

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Klára Šmejkalová

Klára Šmejkalová

Básnířka, fanda dobré literatury a japonských anime. Vystudovala jsem psychologii na Univerzitě Karlově v Praze. Psala jsem např. pro Mladou frontu nebo Hospodářské noviny, starala se o děti na psychiatrii nebo trénovala potkany v laboratoři. Mám diagnostikovanou schizofrenii a ráda bych jednou působila jako psycholožka.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

QR Platba

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!