Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Na návštěvě u kamarádky, je tomu už notných pár let, jsem na wc spatřila na vnitřních dveřích nalepený papír. Její děti, partner či ona sama si tam psali myšlenky k její osobě. Jaké má pěkné vlastnosti, co pro ně znamená a jak krásná vlastně je. Byla to velmi zajímavě strávená chvilka v oné místnůstce. Zároveň inspirativní.  

Asi před dvěma lety jsem si na ty dveře vzpomněla a sama jsem tužkou na vnitřní stranu dveří naší toalety napsala důležitou myšlenku, která se mnou rezonovala. Měla jsem pocit, že bych si ji tak mohla vepsat do své mysli. Taková první pomoc. Vždyť to jsou naše dveře a můj domov! Tak si s nimi mohu dělat, co chci. Následovaly další citáty či myšlenky, které mě oslovily, ale nejen oslovily, v období, které opravdu „zkoušelo, co vlastně vydržím“, také pomáhaly.

„Náš život je tím, co z něj udělají naše myšlenky,“ řekl prý kdysi Marcus Aurelius, římský císař, žijící ve 2. století našeho letopočtu. Byl nazýván „filozofem na trůně“. Citát je z Hovorů k sobě, a když se mi kniha dostala do ruky, začala jsem ho hledat. A velmi mě překvapilo, kolik z jeho myšlenek je platných i pro dnešní dobu. Jak už tehdy nabádal k ustavičné duševní rovnováze i v době, kdy prožíváme těžké časy, nemoc, neboť o tom se učilo už od Apollóna. 

„Budeš-li okolnostmi uvržen v jakýsi vnitřní nelad, rychle se uchyl v sebe sama a nedávej se strhnout z rytmu více, než je nutno; neboť bezpečněji zvládneš niterný soulad, budeš-li se ustavičně k němu uchylovat.“ Ano, psal tyto řádky skoro před dvěma tisíci lety, a to nestudoval principy mindfullness! Ale o doporučení žít v přítomném okamžiku se čtenář dočte. 

„Zbytek života, jenž ti byl udělen, musíš podle zákonů přírody až do jeho konce prožívat tak, jako bys měl žít jen k tomuto okamžiku a právě v této chvíli zemřít.“

„Pří každé příhodě si uváděj na paměť ony lidi, kterým se přihodilo totéž a kteří se pak mrzeli, žasli, reptali. A dnes – kdepak jsou ti všichni? Nikde. Co tedy? Chceš si tedy také ty počínat podobně?“ Vnitřní komunikace nám pomůže k naladění na určité pocity. Když jsme bdělí, můžeme se vyvarovat negativně laděným, zlým slovům. Tak zabráníme tomu, aby se v nás rozhostila trudná nálada a špatné pocity. Nenacházíme-li slova péče, citu, lásky – buďme chvíli TICHO! 

Vydávat svoji energii na kritizování a negativní uvažovaní o situacích, které nemůžeme ovlivnit ani změnit, je skutečné plýtvání. Našich sil i energie, kterou organismus potřebuje pro jiné věci. Třeba pro svoji úzdravu či lepší fungování.

A o postoji s rovnými zády se zde také dočteme: „Sám zpříma, nikoli zpřimován.“ Když se nám podaří dát si „meditační chvilku“, usadíme se v tichu, pohodlně, ale s rovnými zády, můžeme svět kolem nás vnímat jako sen. On náš život takovým snem je. „NÁŠ ŽIVOT JE TÍM, CO Z NĚJ UDĚLAJÍ NAŠE MYŠLENKY.“

Foto: archiv Zuzky Nemčíkové

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Zuzka Nemčíková

Zuzka Nemčíková

Bývalá armádní psycholožka a hlavně nezdolná optimistka, sama říká, že má výcvik na zvládání nadlimitních životních situací. Prodělala třikrát rakovinu prsu, včetně opakovaných recidiv. Jako BRCA pozitivní se jí vrátila také rakovina vaječníků, nyní včetně metastáz. Na své cestě životem jde svou vitalitou příkladem i stovkám dalších pacientek. V roce 2018 otevřela své psychologické poradenství v Žatci, které je zároveň pobočkou spolku Revenium. Svými Pohlazeními pravidelně přispívá do online magazínu Inspirante.cz, ale i v jiných médiích je jako doma. Zuzka miluje běhání, je proslulou účastnicí seriálu RunTour, kde sbírala dojmy i trofeje. Největší výhrou je však její manžel Miloš, který jí drží palce ve všem, do čeho se pustí.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

QR Platba

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!