Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Padesátý sloupek!

Tohoto výročního „broučka“ chci věnovat rodině. Celé mé milované a milující rodině.

Mám to štěstí, obrovské štěstí, že jsem vyhrála v božské a andělské loterii rodinu, kterou mám, do které patřím. Jsem součástí takového daru, který bych nikdy za nic nevyměnila. Kolikrát už jsem si říkala, že mnohá trápení, která mi život nakládá na bedra, jsou výplatou „zprostředkovateli“ za to tolik cenné, co mi jinak poskytl.

Moje rodina je jako puzzle. Každý dílek je jiný a jedinečný, a přesto všechny části do sebe nakonec krásně zapadnou. Chce to trpělivost a čas. Odměnou je nádherný obraz plný barev a energie. Snažíme se držet blízko u sebe, abychom se nerozpadli. Jako celek jsme hezčí a pevnější. Sem tam se rozletíme na kousky a musíme se znovu pěkně pospojovat. Přesně jako u té skládačky…

Ne, není u nás vše a vždy zalité sluncem. Každý máme své dobré i špatné stránky, neseme si životem různé zátěže a šrámy. Dokážeme se přivádět k slzám i k šílenství. Ke vzteku a nepochopení. Dáváme si důvody k brblání. Často pochybujeme o zdravém rozumu každého z nás. A jistě, sem tam zazní i emotivní povzdech typu: Ach jo, tohle je teda rodina snad za trest! Ne, je to rodina za odměnu.

Nepodrážíme se, nezraňujeme, alespoň ne tím zvráceným způsobem. Kopeme nikoliv do sebe, nýbrž za sebe! Jsme tým. I když každý z nás potřebuje svůj oddechový čas. Občas někdo z nás skončí se ztrátou bodů, ale zanedlouho se hraje úspěšně dál…  Jako o život.

Máme toho už hodně za sebou, tak víme, co je důležité – vlastně nejdůležitější. Rodina, která si dává lásku. A já věřím, že nás čeká ještě mnoho krásných společných let a zážitků.

Mám vás všechny moc ráda!

– Bez rodiny se člověk chvěje zimou v nekonečném vesmíru. –

André Maurois

– Rodina není o pokrevnosti. Je to o tom, kdo ti podrží ruku, když to budeš nejvíc potřebovat. –

motivační citát

Foto: Pixabay

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství.

„Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

QR Platba

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!