Na osvětové akci Neboj se (mě) aneb jak to vidí nevidomí si mohli návštěvníci vyzkoušet chůzi s bílou holí a dozvědět se řadu užitečných informací.
Kvůli špatnému počasí akce neprobíhala podle plánu v Brně na náměstí Svobody, ale v zastřešeném prostoru u Komerční banky, v pasáži Rozkvět a v Domě pánů z Lipé. Bylo to pohotové řešení, které se rozhodně vyplatilo.
„Chceme, aby si zdraví na chvíli vyzkoušeli, jaké je nevidět,“ vysvětlila Dominika Hulová z pořádajícího spolku Dnes pomáhám. „Jen tak aspoň trochu pochopí, v jaké situaci se nevidomí nacházejí. Byli bychom rádi, kdyby se jich zdraví lidé nebáli. Nevidomí jdou často po ulici, neznají trasu a narazí (obrazně i doslova) na nějakou překážku. Nevědí, kam jít, ale zdraví jsou potichu, nepomůžou, protože se bojí, že udělají chybu. A právě odbourat obavy zdravé populace byla hlavní motivace celé akce.“
Nečekané deštivé počasí návštěvnost trochu ovlivnilo, ale řada lidí přicházela cíleně, zastavovali se i ti, kteří jen procházeli náměstím. „Nikdo, kdo si to vyzkouší, nelituje. Lidi jsou nadšení, překvapení, většina vůbec nečeká, co zažijí,“ těšilo Dominiku Hulovou.
Zvědavě jsem tedy zamířil do Domu pánů z Lipé, abych si chůzi s bílou holí vyzkoušel. Hned se mě ujala instruktorka prostorové orientace z Tyfloservisu, byla nesmírně trpělivá, milá, po jejím boku neměly mé obavy šanci. Nejdříve jsem si vyzkoušel brýle, jež simulovaly různé poruchy zraku. Zajímavá zkušenost, ale tím zážitková jízda teprve odstartovala. Následně mi instruktorka vybrala bílou hůl odpovídající mé výšce, nasadil jsem si škrabošku a šlo se do akce!
Viděl jsem doslova NIC a vyrazil v jejím doprovodu za novou zkušeností. Najednou jsem měl pocit, že Dům pánů z Lipé vůbec neznám. Šel jsem pomalu a rozvážně, ale krok za krokem odhodlaně vpřed. Po ztrátě jednoho ze smyslů jsem prostor vnímal úplně jinak a celý se zpomalil. Průvodkyně mě ujistila, že to tak má většina lidí. Překvapilo mě, že součástí trasy je i jízda výtahem. Vyjeli jsme do prvního patra a pak šli cestou necestou po pavlači. Instruktorka mi celou dobu říkala, co je přede mnou, kam zabočit, jak pohybovat s holí, na co si dát pozor. V prvním patře jsem ji začal automaticky vnímat jako své druhé pečlivé oči. Každá sebemenší nerovnost intenzivně ovlivňovala mé vnímání prostoru, i zvuk byl ostřejší a výraznější.
A pak trasa směřovala o krok výš, přede mnou byla chůze do schodů. Instruktorka mi ukázala, jak se jí bezpečně chytit a jak držet hůl, jejímž zvukem jsem si pomáhal, když lehce narážela do schodu přede mnou. To mě uklidňovalo. Procházka pak pokračovala po pavlači a výtahem dolů. Zdálo se mi, že jsme šli strašně dlouho, ale bylo to jen zdání. Na konci jsem si sundal škrabošku a hned mě napadlo: Jo, já si ji sundat můžu, ale mnoho lidí s ní žije pořád…
Byl to velmi intenzivní zážitek, při němž mi hlavou proudilo mnoho myšlenek a pocitů. Při temné chůzi jsem si vzpomněl i na to, jak se mi rozběhla roztroušená skleróza – dočasnými problémy se zrakem. V tu chvíli to byl velmi tísnivý pocit, zmírňoval ho však doprovod instruktorky. Když jsem si potom prošel celou cestu bez škrabošky, trvalo to jen chvilku, jako bych šel úplně jiným světem.
Moje průvodkyně mi ještě připomněla, jak snadné je vlastně oslovit nevidomého. To se jen zeptáte: „Dobrý den, nepotřebujete pomoc?“ Je to tak jednoduché, a já v tom viděl záhady… Užitečné je také vědět, že i když nevidomí někdy vypadají ztraceně, mohou si pouze mapovat terén. Instruktorka radí: „Pokud se nevidomého chcete zeptat, zda nepotřebuje pomoc, ptejte se normálně, lidsky. Jestli se ztratil, tak vám to řekne. Nebojte se.“ Vše potřebné se můžete dozvědět z užitečných letáčků a brožurek, jež najdete na stránkách Tyfloservisu.
Když jsem se vrátil do „hlavního stanu“ ke Komerční bance, probíhala tam ještě ukázka práce vodicích psů. Ti umějí úžasné věci a jsou velkými pomocníky pro lidi s poruchami zraku.
Byla to nevšední zkušenost, akce měla obrovský přesah a vůbec nelituji, že jsem si chůzi s bílou holí vyzkoušel, byť se objevily i zasuté nepříjemné vzpomínky. Tak zase za rok!
Foto: David Konečný
Dominka Hulová 
Luka Kyčerka 
