Kdybyste sháněli encyklopedii populární kultury v USA, asi bych vám nedoporučila nic jiného než nejnovější album Janelle Monáe, Dirty Computer. Sice to není knížka, ale je tam všechno: hashtag #BlackGirlMagic („černá dívčí magie“ – odkazuje na úspěchy černošek), hashtag #SayHerName („řekni její jméno“ – kampaň za zviditelňování případů, kdy policie nepřiměřeně zasáhne proti černošce), seriály Vražedná práva a Skandál, dokonce i prezident Donald Trump.
Protože Janelle Monáe je umělkyně známá láskou ke sci-fi, nikoho nepřekvapí, že pojmenovala své třetí studiové album „špinavý počítač“. Jedná se, jak sdělila v rozhovorech, o metaforu na lidi, které společnost odsuzuje. A kdo jiný než Janelle Monáe, pansexuální černoška z chudé rodiny, by měl příběhy „špinavých počítačů“ vyprávět?
Na druhou stranu, Janelle Monáe není jediný člověk, který se na albu mihne. Skoro každý host má v sobě třináctou komnatu – Brian Wilson z Pet Shop Boys, který se objeví v úvodní skladbě Dirty Computer, si v minulosti prošel péčí psychiatrů; Zoe Kravitz (Screwed), hudebnice a herečka, si v dospívání prošla bulimií a anorexií; Stevie Wonder (Stevie’s Dream), hudební legenda, je nevidomý; a konečně Prince (Make Me Feel), již zesnulý umělec, který trpěl epilepsií a přitahoval pozornost androgynním vzhledem.
Fascinující jsou právě syrové výpovědi o diskriminaci. Ať už se jedná o rasismus v Crazy, Classic Life („Ty a já jsme byli kamarádi, ale pro ně jsme opak. Stejná chyba, já ve vězení a ty nad věcí.“), ženská práva v Americans („sedmdesát pět centů vůči vašemu dolaru“, „mladá kost, může mi prát oblečení, ale nikdy nebude nosit moje spodky“) či v PYNK („Protože, chlapče, je super, že máš modrou. My máme růžovou!“), nebo o dětství v chudé rodině v I Like That („Protože si moje máma nemohla dovolit nové značkové oblečení. Trička s límečkem, sekáče, oblečení z druhé ruky – nic jiného jsem neznala.“).
Na druhou stranu, Janelle Monáe na albu nejen naříká, ale přináší i naději. Se Zoe Kravitz ve Screwed naplní nepřátelům pistole vodou „prostě z legrace“; na Crazy, Classic Life se dušuje, že i kdyby dnes skončil svět, bude vědět, že žila báječný život; v Django Jane oslavuje černochy; a v PYNK zprofanovanou růžovou barvu, která je zde zástupným znakem pro jisté pohlavní orgány. „Růžová, jako prsty u mě v… možná. /…/ Růžová je moje oblíbená část“ – asi tušíme, co tím umělkyně chtěla říct.
Hra se slovy Janelle Monáe jde jako málokomu, a proto na albu využívá homonym i mnohoznačných slov. Píseň Take a Byte doslova znamená „vem si bajt“, ale když změníme „byte“ na stejně znějící „bite“, dostaneme „zakousni se“. Někteří obyvatelé Česka se asi budou cukat při Django Jane, kde vzdá hold Pussy Riot a připomene, že pokud nespáchají čubky bugr, nastoupí „čubčí dieta“. Jsem zvědavá, jak to pan prezident přeloží.
Nechybí zde ani zmínky o náboženství. V Crazy, Classic Life Janelle Monáe doufá, že najde boha a že ji ona bude taky milovat. Není to poprvé, co je bůh či Bůh vyobrazen v textech Američanek jako žena – kolegyně Beyoncé na Don’t Hurt Yourself nabádá: „Miluj Boha samotnou“ a Ariana Grande nedávno vydala píseň God Is a Woman (neboli „Bůh je žena“).
Je těžké na albu najít negativa, pokud se na něj díváte pohledem někoho, kdo by se za špinavý komp dal považovat. Snad jen to, že album nebude srozumitelné pro každého. Na druhou stranu, je to album o nás a pro nás, takže si ho bezstarostně užívejme.
Foto: jmonae.com
