Pohlazení od psycholožky
Je to právě zvolený postoj, který o nás vypovídá, jak se budeme k věcem stavět. Když k nim budeme předem přistupovat znechuceně, s odporem, nebudou nás bavit ani nám moc nepůjdou.
Obdobné je to se zvládáním zdravotních obtíží. Pokud se člověk ke zdravotní diagnóze či problémům staví odevzdaně, tedy že je vše marné a zbytečné, bude pociťovat bezmoc. Opanují ho samé negativní, trudné myšlenky a převáží pasivita. Tak jako může být nudné učení a opakování nějaké látky, kterou potřebujeme ke zkoušce či na písemku, zvlášť když nás nebaví. Pak ani „neleze do hlavy“. Pokud se však zapojí obě mozkové hemisféry, při učení přidáme trochu kreativity, třeba si děláme myšlenkové mapy plné různých barev a obrázků, zapamatujeme si daleko víc. Včetně různých údajů a faktů. Poznámky si snáze vybavíme. Když totiž vedle levé (racionální, logické) zapojíme i pravou mozkovou hemisféru, která pracuje s obrazy a představivostí, jsou výsledky výrazně lepší.
Obdobné je to i se zdravotními obtížemi. Nestačí si jen logicky zdůvodnit, proč to nejde. Zkuste zapojit představivost, jak je zvládáte, a přidejte úsměv. Klidně strojený. Je dokázáno, že máme svalovou paměť, a i křečovitý úsměv navodí obdobné účinky jako ten přirozený. Mým optimistickým řečem nemusí někdo věřit, moje zkušenosti však dokazují, že s nimi funguji daleko lépe. Daří se mi zvládat i opakovanou onkologickou léčbu.
Teď mi nastalo krátké období po další dávce chemoterapie, které nazývám „lepším“, protože tělo se trochu vzpamatovalo z aplikované chemie, jež v něm má ubít, co se dá. Takže o víkendu, když mi trochu otrnulo a počasí dalo najevo, že „babí léto“ konečně přišlo, zachtělo se mi běžet. Tedy nejen mně, ale i mému tělu. Jsem přece běžkyně. A bylo tak nádherně… Stromy už se vybarvily do celé podzimní palety, jak to mám ráda.
Pohyb pomůže zahnat chmury a mysl opanují pohodové myšlenky. Život vás baví a aktivní přístup přináší mnohem víc, než kdybych se litovala schoulená na gauči. Žádná letargie ani pasivita. Převládá aktivita a s ní méně vedlejších účinků.
Není přitom důležitá jen činnost, kterou děláte. Postoj, s jakým ji vykonáváte, je často STEJNĚ důležitý!
Někdo si zvolí postoj bojovníka. Je to sice hezké, že člověk místo pasivity přistupuje ke skutečnosti aktivně, vrhne se do boje s velkým elánem. Ale když máte zdravotní problém a pouštíte se do toho s plným nasazením, může vás přepadnout únava a stres. A když jsme ve stresu, řešíme problémy, které jsme už měli vyřešeny, mysl pak opanují negativní myšlenky. Když přetrvávají, přichází i pasivita. Protože bojovník časem bojuje i sám se sebou. Při boji máte přece vždycky nepřítele! Ani tento postoj tak nevidím jako ideální.
Dávám přednost rovnováze a optimističtějšímu náhledu. Pro zopakování: váš POSTOJ, s jakým se do něčeho pouštíte, je stejně důležitý jako činnost sama. A když přidáme i postoj tělesný, kdy máme rovnou páteř s rameny dozadu, lehký úsměv na rtech a s lásku v srdci, jsem přesvědčena, že i při chmurném počasí na konci podzimu nám to půjde lépe.
Já si jdu opět pro další dávku chemoterapie. Nemyslím na to, že do mě zase bude kapat ta hnusná chemie, co ze mě udělá na čas bolavou, zuboženou trosku. Jdu si pro léčivé mňamky, které mi pomohou zbavit se v těle něčeho, co tam je jaksi navíc. Abych mohla zase napsat pár optimistických textů o správném postoji, o dýchání i o tom, že pohyb je naše přirozenost. A měli bychom ho podle svých možností zařadit každý den do programu.
Je jen na nás, jaký POSTOJ K ŽIVOTU a k věcem kolem nás si SAMI ZVOLÍME.
Foto: Miloš Nemčík
