Nebývá to často, kdy usedám ke psaní sloupků s jasnou představou, o čem budu psát a co bych těmi řádky chtěl sdělit. Většinou čekám, že se mi písmenka začnou sama nabízet a myšlenky, ty, že začnou postupně naskakovat.
Právě v těch myšlenkách jsem se tentokrát musel vrátit o několik týdnů zpátky, kdy jsem si užíval v lázních. Kdo už lázeňský pobyt zažil, dobře ví, že i tam platí řád a některá pravidla či zvyklosti, které nováčky mohou někdy i znejistět.
Třeba čas, který lázeňští hosté tráví společně u snídaní, obědů a večeří. Při svém prvním pobytu jsem svou nesmělost a také neochotu svěřovat se svým spolustolovníkům se svými problémy řešil tak, že jsem do sebe naházel jídlo a po zhruba třech minutách jsem se zvedal od stolu s úsměvem a přáním pěkného dopoledne, odpoledne či večera. Při druhém pobytu mi došlo, že to rozdělování pacientů ke stolům se zřejmě řídí určitými pravidly a snahou lázeňské kuchyně, aby si pacienti takzvaně sedli, mohli prohodit i pár povzbudivých slov a třeba se i skamarádili. Fungovalo to tak před čtyřmi roky i při pobytu v roce 2022.
Letos jsem do lázní odjížděl v prachbídném rozpoložení. Takže kromě lékařů a personálu jsem si naordinoval naprostou izolaci. Lázeňští spolustolovníci byli milí a chápaví, takže pochopili a povídali si beze mě.
Po týdnu se sestava u stolu změnila, místo paní ze severu Čech a sympaťáka z Čech východních, kterým lázeňský pobyt skončil, usedl po mé levici Jirka a po pravici možná až o dvě dekády mladší paní s vlídným úsměvem.
Jirka mě oslovil hned při první večeři. Trochu mě zahanbil, protože jídlo měl v sobě ještě rychleji než já. Hned mi vysvětlil, že si vůbec není jistý, že mu lázně pomůžou, protože má potíže s rameny, která mu „vyskakují“ (hrozná představa). Pak se ještě přeptal, jak jsem v lázních dlouho a jestli někde čepují slušné pivo. Pak se, trochu nesměle, optal, jestli bychom ty své zdravotní neduhy nemohli někdy probrat mezi čtyřma očima. U prvního posezení mi prozradil, že má doma přítelkyni a také devítiletého syna. Chlapi na své potomky drží, takže při snídaních, obědech a někdy i po večeři jsme v jídelně probírali všechno možné, ale hlavně ty naše potomky.
Když došlo na naše profese, tak jsem se „přiznal“, že jsem dříve psal do novin a v současnosti učím a také píšu do Inspirante. Hned jsem vypozoroval, že mé renomé se u Jirky mírně zvýšilo. Aby nezůstal pozadu, svěřil mi, že on žádné vysoké školy nemá, je kluk z vesnice a věří ve zdravý selský rozum. Což pro změnu zase imponovalo mně.
A tak jsem se začal vyptávat: Jak pěstovat brambory, co potřebuje česnek a co dělat, když je tak suché počasí jako letos. Jeho slova jsem poslouchal hodně pozorně. Abychom mohli vést delší diskuse, vyrazili jsme i na vycházku a já jsem parťákovi od stolu mohl ukázat, jak nádherné výhledy Krkonoše nabízejí.
„To ti, kamaráde, nezapomenu. Tady bych se asi nedostal, a přitom je odsud vidět i na Sněžku. Moc děkuju,“ kochal se výhledy Jirka. Na víkend za ním přijela přítelkyně i s jeho synkem, který byl až neuvěřitelnou kopií svého tatíka.
Když jsem Jirku juniora oslovil, pogratuloval mu k narozeninám a předal drobný dárek, nejprve slušně poděkoval, ale pak se ohradil, že jsem to přání popletl. Že Jirka je jeho táta, on že je Jiřík. Když přijel se svou maminkou do lázní na druhou víkendovou návštěvu, dával jsem si velký pozor, abych jej oslovoval správně.
Nebudu to dále natahovat, ten letošní pobyt v lázních mi zase utekl jako voda a budu na něj rád vzpomínat. A musím přiznat, že i díky Jirkovi, jeho přítelkyni a Jiříkovi.
P. S. Právě Mirka, Jirkova přítelkyně, mi totiž přibalila do tašky dvě a půl kila brambor a kilo česneku. „Ty brambory uvař doma a jen si je trochu omastěte máslem nebo si je dejte s tvarohem,“ poradil mi parťák z lázní s dovětkem, že jsou bez chemie a chutnají, jak brambory mají chutnat. Domů jsem tak letos rodině místo tradičních oplatek dovezl Jirkovy výpěstky. Připravili jsme je podle jeho rady. Uvařili je a omastili máslem. A celá naše rodina se shodla, že tak dobré brambory jsme v životě nejedli.
Jirkovy brambory. První porci jsme spořádali už poslední srpnovou sobotu.
Foto: autor
