Nemůžu se zbavit dojmu, že kolem handicapu se sice krouží, ale k nám se jaksi nedokrouží.
Svět vezme křídu, udělá kolečko, a označí tím jednu velkou množinu. Handicap jako problém, zátěžová situace nebo rovnou trauma pro všechny kolem.
Uprostřed toho kruhu jsme my, pomyslná hranice je přímo okolo nás.
A hádejte co?
Svět si sedne zády k nám na bobeček a začne pojmenovávat, jak to s námi mají ti venku. Jak moc těžké to mají, když se musí vyrovnávat s naším handicapem, dokonce proto vymýšlejí i terminologii. Na nás se přitom nedívá, ani se na nic neptá. Splynuli jsme totiž s problémem.
Tak si radši pomáhá cizí optikou.
Rozkouskuje nám život na prvočísla, ty zadá k diskusi kdekomu, a aby to jó vylepšil, nechává ty ostatní i rozhodovat. Vybraným jedincům dokonce přilípne svatozář jenom proto, že se kolem nás mihli a hned neutekli.
Co na tom, že někteří laici i profíci absolutně nemají předpoklady, aby s lidmi s handicapem vůbec měli co do činění. I když svoje věci nezvládají, tak jednou se řeklo, že zátěž jsme my, takže jsou vedle nás boží a tečka.
Někdy je ta nevyrovnanost vyloženě absurdní, a to se ani nemusí nikdo urazit, ohradit nebo zaktivizovat a chtít překreslit kroužek na čtvereček.
Třeba když člověk dokazuje, že se neuzdravil, když musí mít ke studiu a k práci důvod, když někde chybí výtah nebo záchod. Když je nedobrovolně zavřenej doma nebo když ho někdo bije, protože se při chůzi divně klepe a není mu rozumět. Anebo když se z něj stane plyšák, se kterým je mnohem míň práce.
Označit nás jako součást množiny problémů, a přitom nás z řešení vynechat, je ale fakt blbej způsob, jak se vyrovnat se stavem věcí.
Svět leze ostatním do zadku, protože na ně hodlá spoustu věcí hodit. A nám naopak dá povinnou omluvenku z toho, co zavání životem, protože s námi nepočítá a nebere nás rovnocenně. Máme přece svoje kroužky, to musí stačit. Vždyť se kolem nás kmitá, těch lidí všude okolo!
Jenže já nechci být projekt, pokus ani zdroj terminologie. A nevím, komu to mám vlastně říct.
Tak už prosím neřešte náš kruh za nás a bez nás.
Nebo ho radši vůbec nedělejte.
Foto: Pixabay
