V roce 2012 jsem podstoupila první velkou operaci břicha, při které mi byl odebrán kus tlustého střeva a vyšita kolostomie. Po následných komplikacích mi v roce 2017 byl odebrán zbytek tlustého střeva a založena trvalá ileostomie. Od první operace mi zbylo asi 20 cm konečníku. V průběhu let chodím na pravidelné kontroly právě s konečníkem, kdy mě asi tak na 15 minut uspí, konečník roztáhnou a vyčistí. A samozřejmě při tom kontrolují jeho stav a jestli se na něm nedějí nějaké chorobné změny. U pacientů s Crohnovou chorobou je totiž možné, že se v průběhu času na místě vytvoří nádor… Naštěstí to tam vždy vypadá celkem dobře a žádné zásadní řešení teď není na pořadu dne, myslím tím amputaci. Samozřejmě tuto možnost s gastroenterology konzultuji, tedy spíš se mě často ptají, jestli si na operaci nechci skočit a nechat si konečník odstranit. Prý by to pak bylo jednodušší.
Ale já si nejsem jistá a tuto možnost stále odkládám, nevidím k tomu teď dostatečný důvod. Díky své práci s pacienty jsem totiž slyšela nesčetně příběhů, kdy amputace konečníku neproběhla lehce. Pooperační komplikace jako lokální zánět neberu v potaz, to se prostě může stát, hlavně u lidí se zánětlivým onemocněním. Mám však obavu z toho, že když se konečník vyjme, tak se okolní tkáně a orgány lehce přeskládají, posunou. Což může být bez problému, ale já právě slýchám o neurologických potížích, bolestech zad, bolestivé menstruaci nebo bolestivém a nepříjemném sexu. A už vůbec nevím, jak by to pak vypadalo, kdybych se rozhodla mít dítě. A tak si tam toho kamaráda zatím nechávám a uvidíme, co budoucnost přinese.
Jenže život s ním není bez komplikací. Za normálních okolností občas odejde hlen, trochu to zabolí, ale vše se samo vyčistí. V období menstruace s ním mám větší problémy, které jsou způsobeny hormonální náloží v oblasti podbřišku. Ta vyvolává časté křeče konečníku, více hlenu, někdy i trochu krve. Ale to je prý u žen také normální. Nejhorší je to v létě. Horko mi celkově nedělá na Crohna dobře. Mám pocit, jako bych se uvnitř vařila a všechno ve mně bublalo. Letos to není výjimka. A dost mě to trápí. Naštěstí se mi neudělala ani píštěl, ani absces a nemusím do nemocnice. Jen je můj milovaný konečník abnormálně aktivní a častěji bolestivý. Někdy je hlen bezbarvý a někdy jde dožluta. Záleží na dni a intenzitě počasí. Naštěstí mám po ruce skvělého pomocníka ve formě čípků CANNEFF. Za tuto letní sezonu jsem jejich pomoc využila už několikrát, a proto můžu říct, že mi opravdu pomáhají. Zavádím je na noc a používám, dokud příznaky neodezní, což je většinou tak čtyřdenní kúra. Vždycky se mi uleví od bolesti, ráno vše vyjde a mám zase na nějakou dobu pocit klidu.
Bohužel nevím, jestli se moje problémy nějak vyřeší a komplikace ustoupí buď změnou počasí, nebo používáním čípků. Je dost pravděpodobné, že jednou brzy budu operaci prostě muset řešit. Aspoň to všichni zdravotníci říkají. Přece jen není chudák používaný už devět let a asi tam takhle nemůže zůstat navždy. Ale zatím jsem ráda, že to vždycky nějak dokážu vyřešit a situaci zklidnit. Pod kudlu se mi totiž fakt nechce…
