Každé ráno si říkám, jestli události posledních týdnů nebyly pouhým špatným snem a pokaždé jsem trochu zklamaná (trochu dost), když zjistím, že tomu tak není a čeká mě další den nouzového stavu. Stále přemýšlím, jak pomoci nejen sobě a své rodině, ale i vám pacientům a obecně lidem kolem nás.
Obdivuji všechny, kteří nastupují do první linie, zdravotníky, hasiči a policií počínaje. Nelze však opomenout ani prodavačky a všechny, kteří se starají o to, aby nám, „uvězněným“ doma, stále tekla z kohoutků teplá i studená voda, svítila světla, fungovala televize a internet a před domem se nehromadily odpadky. Opakuji to, co mnozí přede mnou, ale milé dámy a pánové, upřímně před vámi všemi smekám. Velké pochopení mám i pro rodiče, kteří jsou momentálně nuceni suplovat výuku svých ratolestí, neboť i já jsem jedním z nich. Oni ani ti, kteří jsou izolovaní v bezpečí svých domovů, to nemají jednoduché, viďte babičky a dědečkové… Musíme to všichni nějak zvládnout a pokud možno se z toho nezbláznit.
Následující sdělení berte prosím jako čistě subjektivní postoj jedné zdravotní sestry a matky dvou malých dětí.
Hygiena především
To, že si máme mýt ruce, nesahat si s nimi na obličej a nestrkat prsty do pusy, víme už odmalička. Nyní to platí dvojnásob a je třeba nepodceňovat hygienu. Stejně tak je důležité používat při pobytu na veřejnosti roušku a v ideálním případě i brýle a rukavice. Všechna tato opatření slouží k tomu, abychom ochránili nejen sebe, ale i ty kolem nás. Nepodceňujme tedy nošení roušek a neobcházejme nařízení vlády, ačkoli některým přijdou možná zbytečně přísná.
Chápu, že musíme chodit na čerstvý vzduch a stále se udržovat v kondici a že každý nedisponuje domkem se zahradou, kam by mohl vypustit malé neposedy, své čtyřnohé kamarády a samozřejmě i sama sebe. Nedomnívám se však, že by bylo bezpodmínečně nutné navštěvovat kulturní památky, abychom se osobně přesvědčili o jejich uzavření, nebo pořádat pikniky v parku, byť s rozestupy od ostatních.
Ach ty rozestupy…
Čím častěji chodíme do obchodů, tím většímu riziku vystavujeme sebe a potenciálně i další členy společné domácnosti. Při výpravě za potravou a jinými nezbytnostmi můžeme nabídnout pomoc seniorům, ať už našim příbuzným, nebo třeba sousedce, a nakoupit i pro ně. Někdo je zvyklý chodit nakupovat v tlupě, jiní loví v regálech jako vlci samotáři. Současná situace velí k samotářskému nakupování, dodržování rozestupů a zásadám hygieny. V obchodě jsem zatím byla od vyhlášení nouzového stavu jednou, a ačkoli z amplionů hlásali, že si nemáme dělat velké zásoby, že čerstvých potravin je stále dost, nepřesvědčilo mě to, že bych měla snížit množství nákupu v košíku a zintenzivnit frekvenci nakupování. Jelikož nosím brýle, měla jsem celou dobu pocit, že vodník Kebule zase vaří mlhu. A nebýt toho, že mě jeden z mnoha seniorů, kteří brázdili v půl dvanácté obchod, neustále postrkoval svým košíkem kupředu, asi bych k pokladnám ani netrefila. Musím však uznat, že se všichni chovali zodpovědně, až na ty rozestupy… Na ty si spousta z nás musí zvyknout, neb jsme naučení o svoji kořist v obchodě bojovat.
Další fází, která mě po návratu z divočiny čekala, bylo vyskladnění nákupu. Osobně to řeším tak, že část nákupu, která nepodléhá zkáze, nechám na tři až čtyři dny ve sklepě v „karanténě“ a teprve poté přináším do bytu. Obdobně to řeším i s oblečením a látkovou rouškou. Zavřít na čtyři dny do plastového boxu s víkem a pak buď vyprat, nebo znovu obléct. Roušku samozřejmě peru pokaždé, jakmile si odbude nutnou karanténu. Člověk se snaží dělat maximum a chovat se zodpovědně, ale přece nemohu manžela, který pracuje v nemocnici na rizikovém pracovišti, po příchodu domů naložit do dezinfekce a oblečení spálit. Chce to tedy postupovat s respektem, ale s mírným nadhledem.
Čtěte babičce do ouška
Situace je bohužel taková, že setkání tváří v tvář není ideální řešení, jak potěšit příbuzné, kamarády a známé, kteří s námi nesdílejí společnou domácnost. Ti, kteří holdují internetu a sociálním sítím, mohou být v kontaktu alespoň virtuálním, ale co s těmi, kteří mají potíže přijmout telefonní hovor, o posílání SMS nemluvě? Ano, mám na mysli naše babičky, dědečky nebo starší sousedy, kteří nám nejsou lhostejní. V tomto případě se řídím heslem volat, volat a volat. Na úvod hovoru se babičky vždy ptám, zda se mohu pozvat na telefonní kafíčko, a když mám pocit, že hovor mírně vázne (taky o čem si chcete pořád povídat, když jste zavření doma), vymyslím nějaké téma z babiččina mládí nebo dětství a vůbec nejraději mám příhody z dětství mé maminky. To se člověk najednou dozví věcí, když se babička rozpovídá… Jelikož mám doma školačku, nechávám část konverzace na ní, a protože babička už poněkud hůř vidí (každopádně v 91 letech určitě lépe než já v tom obchodě), vymysleli jsme jí čtení do ouška. Dcera jí přečte nějaký pěkný úryvek z knížky. Babička má radost, že slyší pravnučku číst, a já, že máme částečně splněn i čtecí úkol do školy, protože domácí vzdělávání našich ratolestí je v těchto dnech opravdu náročnou aktivitou.
Děti jsou všude, mysleme na ně
Tím se dostáváme k další změně v životě nás rodičů školou povinných dětí. A vlastně i rodičů dětí malých, případně kombinaci obojího. Ono zabavit prcka na týden, dva ještě jde, ale co na měsíc nebo dokonce dva, možná tři? To je pravé peklo, okořeněné ještě úkoly ze školy a ZUŠ toho staršího z nich. Pokud k tomu ještě chodí rodič do práce, případně má home office, je situace opravdu nelehká. A jak zachovat chladnou hlavu a po konci všech těch opatření neskončit ve skupině anonymních alkoholiků?
Mimochodem s tím alkoholem to myslím opravdu vážně. Především to chce řád. Vidina pyžamkového dne je sice lákavá, ale je třeba dodržovat nějaké zaběhlé rituály, aby pak návrat do reality nebyl takovým šokem a hlavně abychom se z toho my rodiče nezbláznili. Obzvlášť u dětí, které jsou živější a ani normálně chvilku neposedí, je vymýšlení programu náročné. Ještě že mohu vypustit ty své na zahradu za domem a nechat je trošku vyběhat a vyskákat. V paneláku je to náročnější, ale pohybové aktivity se dají zvládnout i tam.
Také je potřeba děti zapojit do chodu domácnosti a delegovat na ně drobné úkoly, které samy zvládnou, jako je úklid hraček, vyskládání myčky, pomoc s přípravou jídla nebo prostřením stolu. Zde samozřejmě záleží na věku a schopnostech dítěte a rovněž na vaší odvaze (krájení nožem, příprava těsta, žehlení).
Ačkoli mám dlouholetou praxi s dětmi v rámci různých táborů, zájmových skupin a cvičení, musím sebekriticky přiznat, že občas mi dochází dech. Portfolio výtvarných potřeb je u nás opravdu široké, takže není problém vyrobit téměř cokoliv, ale i pro ty, kteří nedisponují takovým arzenálem papírů, razítek, chlupatých drátků, zažehlovacích korálků, raznic, řezaček, peříček a dalších kreativních blbůstek, je tu řešení v podobě recyklace věcí běžně dostupných v domácnosti.
Stačí jen zapojit fantazii (a zbytky zdravého rozumu) a vyrobit něco například z ruliček od toaletního papíru, krabiček od čajů, zavařovacích sklenic či starého oblečení. Inspiraci hledám například na Pinterestu, nebo nechám iniciativu na dětech. Je úplně jedno, co to bude a že z toho bude nepořádek, hlavně když se zabaví.
Oživili jsme hry z našeho mládí, skáčeme gumu a panáka, kterého jde při troše odvahy udělat z lepicí pásky i v obývacím pokoji či pokojíčku. Venku cvrnkáme kuličky a místo interaktivní tabule čmáráme křídami po té klasické. Provětrali jsme společenské hry, vytáhli alba s fotografiemi. Dokonce už jsem ze zoufalství oprášila i kytaru a děláme si virtuální táboráky. Hlavně nedat dětem moc velký prostor pro vymýšlení kulišáren, což u těch našich platí dvojnásob.
Bohužel, ať se člověk snaží sebevíc, kamarády jim nahradit nemohu. Sociální kontakt je pro děti nesmírně důležitý, proto jim občas s nimi nebo s někým z příbuzných zprostředkuji hovor prostřednictvím Skypu. Ona už jen fotografie na mailu od kamaráda potěší.
Rovněž je třeba nezapomínat na pohybový režim, nejen u dětí. Původně jsem měla myšlenku nějakého inspirativního videa na protažení těla, ale těchto cvičebních lekcí je na internetu velké množství, relaxací a jógou počínaje a aerobikem či kruhovým tréninkem konče. Vzhledem k tomu, že hodně z nás neustále třímá v ruce myš od počítače nebo mobilní telefon, omladina zase různé ovladače od herních konzolí a dalších vymožeností, rozhodla jsem se pro prstovou gymnastiku a cvičení, která nám pomohou v rámci prevence syndromu karpálního tunelu.
Jednotlivá cvičení na webu Inspirante:
Foto: Pixabay
