Doteku dokážeme připsat mnoho přívlastků. Charakterizují ho slova vášeň, jemnost, něha, síla, pevnost, chlad, hrubost, urputnost, milování, nenávist, nebo láska. Je projekcí našich emocí. Dotekem uzdravujeme a dokážeme život i brát. Uvědomme si proto jeho výjimečnost.
Hmat řadíme mezi základních pět smyslů. Senzory umístěné v našich periferiích nám umožňují vnímat okolní svět vlastní optikou. Dávají nám informaci o struktuře povrchů, o teplotě, chladu, vibracích, umožňují nám orientaci a v neposlední řadě díky nim vnímáme bolest. Na svět přicházíme hned s několika reflexy a uchopovací patří k jedním z nich. Síla, jakou vládne novorozeně, je zarážející. Stejně uchvacující a přirozené je objetí, kterým matka utiší plačící dítě. Ochrannou náruč a lidské teplo nedokážeme nahradit moderními technologiemi.
Dlaň stejně jako ploska naší nohy je malým zázrakem evoluce. Studiem reflexní terapie si osvojíme vědomosti, které říkají, že na dlani, stejně tak i na plosce chodidla, je promítnutý celý systém našeho těla. Stimulací jednotlivých bodů tak dokážeme ovlivnit tlukot srdce, odblokovat zatuhlou krční páteř nebo probudit trávicí systém. Přesah, kterým vládnou naše periferie, je proto obrovský. Chraňme je a věnujme jim potřebnou pozornost. Podívejme se na své dlaně, jsou přece překrásné.
Bohužel tyto nástroje v současné době poměrně zanedbáváme a doslova je necháváme chátrat. Mosty tvořící klenby rukou i chodidel padají a bortí se nám před očima. Sezením u počítače, používáním notebooků, nevhodně zvolených myší zkrátka naše klenby pláčou. Tím se vytrácí nejen stabilita z našeho života, a to doslova, ale zejména jemná motorika, pojítko s řečí a vyjadřováním. Verbální zdatnost je opravdu úzce spjata s jemnou motorikou. Nenechme ji tedy zahálet a ideálně nechme naše děti tvořit rukama, založíme jim tak základ pro kvalitní vyjadřování.
Pevnost, zároveň jemnost, s jakou dokáže naše ruka pracovat, je ojedinělá. V přírodě nenajdeme ani nevyrobíme kvalitnější pracovní nástroj, než je lidská ruka. Dokáže měnit tvar, vnímat jemné vibrace v okolí, vyzařovat teplo, předávat energii. Mnoho alternativních směrů pomocí dotyku léčí. Nemusíme být šamani, abychom při pohlazení starého člověka viděli úsměv na jeho tváři. Miminko se rázem uklidní při dotyku své matky a není zapotřebí jediného slova. Dotekem vyjádříme úctu i respekt.
Potřásání ruky při pozdravu o nás prozradí víc, než by se zdálo. Síla stisku i jeho délka, roztažení prstů, zasunutí dlaně do dlaně, rychlost podání ruky, intenzita potřásání, to a mnohé další dokážeme vyčíst z „obyčejného“ podání ruky. Může být výstižnější a rychlejší charakteristika k poznání povahy člověka než takové gesto?
Tím, jak naše tělo stárne, tuhne. Z fascií (obalových blán svalů) se vytrácí voda a stávají se méně pružné. Kůže postrádá elasticitu. Dalším důležitým aspektem, který si mnohdy ovšem neuvědomíme, je právě kouzlo doteku. Ten se nám ve vyšším věku dostává poskromnu. Neberme ho proto jako samozřejmost. Má léčivé účinky, a pokud mu předáme potřebnou emoci, není třeba slov.
Dotýkejme se a učme se dotýkat.
Zkoumejme a využívejme svůj potenciál.
Foto: Free-Photos @ Pixabay
