Konec léta už je na dohled a blížící se podzim klepe a fouká na dveře. Studené noci sice pomáhají zchladit tělo i domov po doznívajících pařácích, přesto toto období vnímám rozporuplně. Každý rok zažívám déjà vu, že končí slunné, teplé a tak trochu bezstarostné období. Prázdniny jsou u konce a začíná škola a s ní spojený režim a povinnosti. Ty mě někdy uměly pěkně potrápit.
Teď už mi škola nezačne, tak mohu být v klidu. Ale ten naučený pocit nervozity tam zůstává. Začnou se taky zkracovat dny a klesat teploty. Celkem pochopitelně je tu obava, aby se nálada nezhoupla pod mou normu a dál do depky. To už tu párkrát bylo a nestojím o opáčko.
Na boj s trudomyslností si v hlavě držím hezké letní vzpomínky. Objevila jsem letos pískovnu s průzračně čistou vodou. Válela jsem se u ní a cítila jsem se jako ještěrka, která nechá prohřívat každý milimetr svého těla. Představovala jsem si velkovýrobu vitamínu D. A když už bylo horka příliš, ponořila jsem se do vodní náruče. Plavala jsem a pak splývala, ležící na zádech na hladině, bez pohybu. Vydržela bych to dlouho, ale moje fenka pojala podezření, že se mi děje něco nemilého, a rozjela záchrannou akci. Co na tom, že jsem pak zachraňovala já ji, aby to vůbec doplavala. Záměr se prý počítá, aspoň podle buddhistů.
Zároveň musím uznat, že končí období, kdy se člověk potí, funí a smrdí. A když ne on sám, tak někdo v jeho okolí zaručeně. Také býváme při vyšších teplotách více ve stresu, podráždění a nevrlí. A cesta autem nebo jiným dopravním prostředkem je boj o přežití.
Končí doba, kdy musím zapínat klimu, a to i doma. Můj podkrovní byt by měl být veden v katastru jako skleník, pravidelně z něj odcházím červená jako přezrálé rajče. A můj boj s agorafóbií je tím pádem ještě intenzivnější. V hlavě mi zní: „Zůstaň. Všude dobře, doma nejlíp.“ V této iluzi jsem zavřená doma a šťastná. Nevadí, že je to utopie. Moje hlava mi to servíruje v pravidelných chodech. Ještě že už s tím umím celkem zatočit.
Tuhle mě inspiroval šestiletý klučík, když řekl, že je rád, že léto končí, že se nebude pařit s klukama při fotbale.
Také si beru příklad z kamarádky, která miluje teploty kolem 15°C, takže s koncem léta bouchá šampáňo a oslavuje pitím mimóz.
Asi by to byla nuda, kdyby bylo pořád léto. Člověk by nevnímal tu krásu a výjimečnost konkrétního ročního období. Jen si přeji ještě na chvilku zastavit a setrvat. Tady a teď. Vychutnat si i s tím zpocením poslední pařák a zchladit se pak sorbetem nebo drinkem. Máme se na co těšit, prý nás čeká dlouhé babí léto. A nezbývá než věřit, že letos bude podzim na vlně duševní pohody.
Foto: Pixabay
